Garance Ukrajině podobné jako článku 5: Jak by mohly vypadat v praxi?

Článek 5 je základním principem kolektivní obrany NATO. Má sice otevřenou formulaci, ale jeho podstatou je odstrašení. Rusko, pod vedením Vladimira Putina, sice napadlo Gruzii a Ukrajinu, ale na žádného člena NATO nezaútočilo. To potvrzuje účinnost tohoto článku.

Článek 5 byl v historii NATO aktivován pouze jednou, a to po teroristických útocích z 11. září 2001 na Spojené státy. I když okolnosti byly nestandardní, spojenci USA v té době přišli Americe na pomoc, což demonstrovalo význam a platnost závazku. 

Členství Ukrajiny v NATO je Trumpovou administrativou i samotnou Aliancí v současnosti výslovně vyloučeno. Diskutuje se proto o zárukách, které by se „podobaly článku 5“. Trump naznačil, že by Evropané měli být „první linií obrany“, zatímco USA by poskytovaly zpravodajské informace, zbraně a leteckou podporu, ale bez „vojáků na zemi“.

Evropští spojenci se zabývají tím, jak by jejich role garanta mírové dohody vypadala v praxi. Například, šéf britských ozbrojených sil Tony Radakin naznačil, že Spojené království je připraveno poslat na Ukrajinu vojáky, kteří by zabezpečovali přístavy a letecké základny.

Ukrajina již má uzavřené bezpečnostní dohody s 27 z 32 členských států NATO, například s Velkou Británií a Francií. Tyto dohody obvykle počítají s konzultacemi do 24 hodin po útoku, aby se dohodla potřebná opatření proti agresi. Pokrývají také budování vojenských kapacit a poválečnou obnovu. Pro posílení těchto dohod je nutné, aby:

Trumpova administrativa potvrdila stávající dohodu podepsanou s Ukrajinou v červnu 2024.
Evropané přetvořili své bilaterální dohody v účinný mechanismus obrany a odstrašení.
K vytvoření efektivního odstrašení je ale nezbytná účast Spojených států.

Bez ní by mohla být odpovědnost za obranu Ukrajiny výhradně na „koalici ochotných“ vedené Francií a Velkou Británií. Debata o tom, zda má tato koalice dostatečnou sílu a politickou vůli, je v Evropě stále aktuální.