Jak ukončit válku na Ukrajině? Experti nastínili, jaké musí být splněny podmínky

Donald Trump, nejprve jako kandidát na prezidenta v roce 2024 a nyní jako úřadující prezident v roce 2025, vyjádřil záměr sjednat mírovou dohodu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ukončit tak tříletý konflikt. Ruská invaze na Ukrajinu, zahájená v únoru 2022, si vyžádala obrovské ztráty na životech a zanechala ukrajinskou infrastrukturu v troskách.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj požaduje, aby se mírových jednání přímo účastnil. Hlavní evropské země vyjádřily ochotu přispět k mírovým silám, které by byly na Ukrajině nasazeny po uzavření dohody, ale zároveň trvají na tom, že i ony musí být součástí jednacího procesu.

Ačkoli humanitární hledisko jasně hovoří pro uzavření míru, dosažení dohody, která by uspokojila všechny zúčastněné strany – zejména Rusko – představuje značné diplomatické výzvy. 

Za prvé, je nutné dohodnout okamžité příměří, které obě strany uznají a dodrží. Jakékoli pokračující boje by mohly mírová jednání sabotovat.

Za druhé, musí být stanoveny podmínky pro rozmístění vojsk. Je nevyhnutelné, že ruské síly zůstanou na Krymu, ale status ostatních okupovaných oblastí – především Doněcka, Luhanska, Záporoží a Chersonu – se stane předmětem dalších jednání.

Za třetí, po dobu jednání nesmí žádná ze stran útočit na vojenské ani civilní cíle protivníka, a to včetně jakýchkoli tajných operací. Porušení této podmínky by mělo za následek okamžité přerušení rozhovorů.

Mezinárodní společenství musí zajistit, že do jednání budou zapojeny nejen Ukrajina a Rusko, ale také Spojené státy, Evropská unie, Rada bezpečnosti OSN a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Jako pozorovatelé by mohly být přizvány i další zainteresované státy.

Dlouhodobým cílem by mělo být postupné stažení všech zahraničních bojových sil z Ukrajiny, přičemž ruské síly by mohly zůstat pouze v těch oblastech, které by Ukrajina a její spojenci oficiálně uznali jako ruské.

Dále bude nutné vytvořit mezinárodní monitorovací a ověřovací mechanismus, který by zajistil dodržování podmínek příměří. Součástí této strategie by mělo být i nasazení mírových jednotek, jejichž úkolem by bylo dohlížet na linii kontroly mezi ukrajinským a ruským územím. Ideálně by tato síla měla čítat 50 000 až 100 000 vojáků.

Důvěryhodnost těchto mírových jednotek nebude záviset pouze na jejich početnosti, ale především na jasně definovaných pravidlech nasazení a schopnosti prosazovat mírové podmínky. Tyto jednotky by měly být pod záštitou Rady bezpečnosti OSN, což by zajistilo jejich mezinárodní legitimitu. Ani NATO, ani Rusko by neměly mít právo do této mise přispívat svými vojáky, ale Ukrajina a Rusko by měly mít právo na vojenské pozorovatele v demilitarizované zóně.

Konečným cílem mírového procesu by mělo být stanovení trvalé hranice mezi Ruskem a Ukrajinou, která by byla akceptována všemi stranami. Jakmile by tato hranice byla dohodnuta, došlo by k úplnému stažení ukrajinských a ruských sil na své území.

Velkou výzvou zůstává zabránit Rusku v dalším pokusu o agresi. K tomu je nutné, aby Spojené státy, Evropská unie a NATO poskytly Ukrajině dlouhodobé bezpečnostní záruky. Tyto záruky by měly obsahovat vojenskou podporu pro udržení odstrašující síly, včetně dodávek zbraní a výcviku ukrajinských jednotek, ekonomickou pomoc na obnovu válkou zničené Ukrajiny a bezpečnostní záruky, které by jasně stanovily, že jakákoli další ruská agrese bude mít okamžitou vojenskou odpověď ze strany NATO a USA.

Pokud by se Rusko pokusilo o nový útok na Ukrajinu podobný invazi z roku 2022, měl by Západ reagovat okamžitě, a to kombinací politických, ekonomických a vojenských opatření.

Mimo vojenské aspekty je třeba myslet i na budoucí vztahy s Ruskem. I když Vladimir Putin nyní drží absolutní moc, nelze vyloučit, že v budoucnu dojde k proměně ruské politiky. Rusko se musí poučit nejen z vojenských chyb, které udělalo na Ukrajině, ale i z diplomatických důsledků své agresivní politiky.

Jedním z hlavních důsledků války bylo rozšíření NATO o Finsko a Švédsko, což představuje zásadní geopolitickou změnu. Kromě toho je důležité sledovat i vztahy mezi Ruskem a Čínou – ačkoliv Peking v některých ohledech podporuje Moskvu, má silné ekonomické zájmy v Evropě a nebude chtít ohrozit své obchodní vazby nekontrolovatelnou ruskou agresí.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že moderní válka se nevede jen tanky a dělostřelectvem, ale i drony, kybernetickými útoky a informačními operacemi. Budoucí konflikt mezi Ruskem a NATO by tedy mohl mít úplně jinou podobu než válka na Ukrajině.

Ať už budou mírové dohody vypadat jakkoli, jejich hlavním cílem musí být dlouhodobá stabilita Evropy a zajištění toho, že se ruská agrese už nikdy nebude opakovat.