Konec akce neschopné EU. Na stole je revoluční návrh na zásadní proměnu

Weber argumentuje tím, že současná roztříštěnost moci mezi několik vrcholných představitelů činí Unii navenek „bez hlasu“ a neschopnou akce. Zatímco Ursula von der Leyenová vede exekutivu s pravomocemi nad obchodem či vnitřním trhem, zahraniční politiku mají na starosti Kaja Kallasová a António Costa. Tento systém je podle bavorského politika v době, kdy administrativa Donalda Trumpa mění mezinárodní pořádek, již zcela nedostačující.

Zajímavým aspektem Weberova návrhu je tvrzení, že k takové změně není nutné zdlouhavě měnit zakládající smlouvy EU. Podle něj by stačilo, kdyby členské státy po příštích evropských volbách v roce 2029 jednoduše jmenovaly stejnou osobu do obou klíčových rolí. Tím by vznikla postava jakéhosi „prezidenta Evropy“, který by kombinoval exekutivní sílu Komise s politickou legitimitou Rady.

Když byl Weber dotázán, zda by se o takto posílený úřad v budoucnu sám ucházel, odmítl to vyloučit. „Na tuto otázku nechci odpovídat,“ uvedl s tím, že o personálním obsazení rozhodnou občané a stranické struktury. Weber, který vede lidoveckou frakci v Evropském parlamentu již od roku 2014, se o post šéfa Komise neúspěšně ucházel již v roce 2019, kdy mu však lídři dali přednost právě před von der Leyenovou.

Kromě personálního sloučení Weber prosazuje také konec práva veta v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. Navrhuje přechod k hlasování kvalifikovanou většinou, což by zabránilo jednotlivým státům blokovat společná rozhodnutí. Tento plán však naráží na silný odpor zemí jako Maďarsko nebo Slovensko, které se brání další integraci a ztrátě národní suverenity v těchto citlivých oblastech.

Pokud by se nepodařilo dosáhnout shody všech sedmadvaceti členů, Weber navrhuje alternativní cestu v podobě „zvláštní smlouvy o suverenitě“. Tu by uzavřely pouze ty státy, které mají zájem na hlubší integraci v zahraniční politice. Tato skupina ochotných by pak mohla postupovat společně i bez souhlasu ostatních, čímž by se v podstatě vytvořilo vícerychlostní fungování Unie.

Lídr lidovců varuje, že bez těchto reforem zůstane Evropa v geopolitickém vzduchoprázdnu. Současná nejistota vyvolaná novou americkou vládou podle něj jasně ukazuje, že Evropa si už nemůže dovolit vnitřní blokády. „Jsme zablokovaní a na světové scéně nemáme slovo. To se musí zastavit,“ zdůraznil Weber před zástupci byznysu v Bruselu.

Weberova vize vyvolává v unijních kruzích rozruch nejen kvůli své radikálnosti, ale i kvůli načasování. Evropa se momentálně potýká s tlaky v Arktidě, spory o obchodní dohody i válkou na Ukrajině. V takovém kontextu se debata o silném lídrovi, který by byl rovnocenným partnerem pro americké nebo čínské prezidenty, stává pro mnohé lákavou, byť politicky velmi komplikovanou cestou.

Kritici však upozorňují, že sloučení obou funkcí by mohlo vést k přílišné koncentraci moci v jedněch rukou a k oslabení vlivu menších členských států. Evropská rada, složená z premiérů a prezidentů, slouží jako protiváha nadnárodní Komisi. Jejich spojením by mohl zaniknout důležitý systém brzd a protivah, na kterém je fungování EU postaveno od Lisabonské smlouvy.

Zda se Weberův plán stane realitou, nebo zůstane jen akademickou úvahou, se ukáže až v příštích letech. Rozhodující bude výsledek voleb v roce 2029 a ochota národních vlád vzdát se části svého vlivu ve prospěch jedné silné evropské tváře.