Kuba čelí kvůli zadržení Madura jednomu z nejobtížnějších období moderní historie

Kubánská vláda na situaci reagovala vyhlášením dvoudenního státního smutku za 32 kubánských občanů, kteří zahynuli během americké vojenské operace. Tito lidé tvořili součást Madurovy osobní ochranky a bezpečnostních složek, což jen potvrzuje dlouholetý vliv Havany na venezuelský režim.

Vztahy mezi oběma zeměmi byly po desetiletí postaveny na ideologickém spojenectví a pragmatické výměně. Venezuela dodávala na Kubu přibližně 35 000 barelů ropy denně, za což Havana posílala do Venezuely tisíce lékařů a bezpečnostních expertů. Tato spolupráce začala již v roce 1999 setkáním Fidela Castra s Hugem Chávezem. Po jejich smrti se Maduro stal pokračovatelem této vize, ovšem jeho nucený odchod nyní staví Kubu do extrémně zranitelné pozice.

Ekonomická situace na ostrově je přitom již nyní katastrofální. Kubánci se potýkají s nejhorší krizí od konce studené války, kterou doprovázejí neustálé výpadky elektřiny a kritický nedostatek potravin. V posledních týdnech se navíc v horku a mezi neodvezenými odpadky začaly šířit nemoci jako horečka dengue či chikungunya. Zdravotnictví, kdysi pýcha revoluce, pod tímto náporem kolabuje a běžný život se pro většinu obyvatel stal každodenním bojem o přežití.

Všeobecný strach nyní vyvolává možnost, že nová prozatímní venezuelská prezidentka Delcy Rodríguez zastaví dodávky ropy, aby si usmířila Trumpovu administrativu. Donald Trump dal jasně najevo, že od Rodríguezové očekává naprostou poslušnost, a varoval ji před následky, pokud se nebude „chovat správně“. Tento tlak je součástí jeho nové strategie, kterou nazývá „Donroeova doktrína“, čímž dává světu najevo, že Latinskou Ameriku považuje za výhradní sféru vlivu USA.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio, sám potomek kubánských imigrantů, vidí v současném dění příležitost k ukončení šesti desetiletí komunistické vlády ve své vlasti. Trump se na palubě Air Force One nechal slyšet, že Kuba je podle něj zralá k pádu a že k jejímu svržení možná ani nebude potřeba přímá vojenská akce. Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel však zůstává vzdorný a útok na Venezuelu ostře odsuzuje jako projev imperiální agrese.