Kuba se kvůli ropné blokádě ocitá na hraně úplného kolapsu

Tlak Washingtonu na komunistický režim v posledních měsících drasticky vzrostl. V lednu USA fakticky odřízly Kubu od jejího hlavního dodavatele, Venezuely, a následně pohrůžkou dodatečných cel přiměly k zastavení dodávek i další partnery, jako je Mexiko. Americká administrativa argumentuje tím, že Havana představuje hrozbu kvůli spojenectví s nepřátelskými aktéry a hostování cizích vojenských kapacit, což Kubánci rezolutně odmítají.

Nedostatek ropy, kterou ostrov využívá k pohonu vozidel i výrobě elektřiny, vyústil v pondělí v totální blackout celého ostrova. Jde o první celostátní výpadek sítě od zavedení americké blokády. Energetická krize s sebou nese i kritický nedostatek pitné vody, protože čerpadla nemají elektřinu pro provoz. Úřady se snaží situaci řešit instalací solárních panelů, ale závislost na rozvodné síti zůstává obrovská.

Krize drtivě dopadá na zdravotnictví. Podle prezidenta Miguela Díaze-Canela čekají na operaci, kterou nelze provést kvůli výpadkům proudu, desítky tisíc lidí. V Havaně navíc kolabuje odvoz odpadu, protože popelářské vozy nemají palivo. Veřejná doprava je paralyzována a před zastávkami se tvoří nekonečné fronty lidí marně čekajících na přeplněné autobusy.

Tato situace vyvolala v zemi, kde jsou veřejné projevy nespokojenosti vzácné, vlnu protestů. Obyvatelé Havany vyšli do ulic s tlouknutím do hrnců, zatímco studenti na půdě Havanské univerzity demonstrovali proti nemožnosti pokračovat ve studiu bez elektřiny a internetu. V městě Morón dokonce demonstranti částečně zničili sídlo komunistické strany, což vedlo k zatčení několika osob.

Organizace Human Rights Watch varuje, že humanitární situace je na limitu. Lidé nemají spolehlivý přístup k vodě a základní zboží je prakticky nedostupné. Organizace spojených národů se sice snaží vyjednat s USA výjimky pro humanitární dodávky ropy, ale zatím bez úspěchu. OSN již v únoru varovala, že bez okamžité pomoci hrozí zemi totální rozklad.

Diplomatická izolace ostrova se prohlubuje i v rámci regionu. Pod tlakem USA začalo několik latinskoamerických zemí omezovat programy spolupráce s kubánskými lékaři. Kostarika dokonce tento týden uzavřela své velvyslanectví v Havaně a vyzvala kubánské diplomaty k opuštění země, přičemž režim obvinila z represí a porušování lidských práv.

Prezident Díaz-Canel sice poprvé přiznal, že jeho vláda vede se Spojenými státy rozhovory o vyřešení rozporů, ale Washington zatím nejeví známky ústupu. Americký prezident Donald Trump prohlásil, že s Kubou může udělat cokoli, co bude chtít, a naznačil, že se k akci chystá velmi brzy.

Ministr zahraničí USA Marco Rubio byl v hodnocení situace ještě přímočařejší. Podle něj Kuba potřebuje „nové lidi ve vedení“, protože současný ekonomický model nefunguje a stávající lídři nejsou schopni krizi vyřešit. Spojené státy tak dávají jasně najevo, že cílem současného tlaku je změna režimu na ostrově.

Budoucnost Kuby tak zůstává extrémně nejistá. Zatímco OSN varuje před humanitární katastrofou, Washington dál utahuje šrouby. Pro běžné Kubánce to znamená jediné: život v temnotě, nejistotě a s narůstajícím strachem o základní životní potřeby.