Trump stupňuje tlak vůči Kubě. Co tím sleduje a co je jeho cílem?

Americký prezident Donald Trump dal po svém návratu do Bílého domu jasně najevo, že jeho cílem je změna politického vedení na Kubě, přičemž se nechal slyšet, že tamní režim je již zralý k pádu. V březnu letošního roku naznačil, že se země nachází v hlubokých problémech, a pohrozil krokem, který nazval přátelským převzetím. Ačkoli Spojené státy oficiálně žádné plány na vojenský zásah neoznámily, Kuba zůstává v nejvyšší pohotovosti, k čemuž přispívá i zvýšená aktivita amerických sledovacích letadel v karibské oblasti. Americká armáda totiž v uplynulém týdnu záměrně nechávala zapnuté transpondéry svých letounů, aby dala Havaně jasně najevo, že má situaci pevně pod dohledem.

Napětí dále přiživila zpráva amerického serveru Axios, podle níž Kuba disponuje třemi stovkami dronů a interně diskutuje o možných útocích na blízké americké cíle, včetně námořní základny Guantánamo či floridského Key Westu. Zpravodajské služby navíc naznačily, že se v Havaně nacházejí íránští vojenští poradci, což by mohlo posloužit jako přímý důvod k americkému vojenskému zásahu. Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez na tato tvrzení reagoval prohlášením, že jeho země válku nechce ani nikoho neohrožuje, a obvinil Washington z fabrikace důkazů. Americký ministr zahraničí Marco Rubio sice kontroval tím, že preferuje diplomatické řešení, zároveň však označil Kubu za bezpečnostní hrozbu a šance na smírné urovnání vidí skepticky.

Současná kubánská vládnoucí hierarchie se stále opírá o odkaz revoluce Fidela Castra z roku 1959, která svrhla proamerického diktátora Batistu a upevnila antiimperialismus jako základní pilíř státní ideologie. Z toho důvodu vnímá komunistické vedení americkou obžalobu téměř pětadevadesátiletého Raúla Castra, který v letech 2008 až 2018 zastával úřad prezidenta, jako přímý útok na samotný symbol kubánského politického systému. Přestože současnou hlavou státu a šéfem komunistické strany je Miguel Díaz-Canel, jméno rodiny Castrů má stále obrovskou váhu v armádě a bezpečnostních složkách, které v zemi kontrolují podstatnou část ekonomiky a potlačují vnitřní opozici.

Do užšího kruhu mocenské elity patří také premiér Manuel Marrero, který je úzce propojen s polotajemným vojenským konglomerátem GAESA, jenž spravuje klíčová hospodářská aktiva země. Právě na tuto strukturu poukázal šéf americké diplomacie Marco Rubio, když ve svém projevu ke Kubáncům prohlásil, že zemi ve skutečnosti neřídí žádná revoluce, nýbrž zkorumpovaný konglomerát GAESA fungující jako stát ve státě, který blokuje jakékoli reformy. V kubánském kolektivním rozhodování má však své slovo i šéf diplomacie Rodríguez nebo vnuk a bodyguard bývalého prezidenta Raúl Guillermo Rodríguez Castro, který jako plukovník ministerstva vnitra slouží jako prodloužená ruka svého dědečka.

Samotná obžaloba proti Raúlu Castrovi a dalším pěti osobám se opírá o incident starý třicet let. V únoru 1996 sestřelily kubánské stíhačky dvě civilní letadla vlastněná skupinou kubánských exulantů z Miami, přičemž zahynuli čtyři lidé včetně tří amerických občanů. Castro tehdy zastával funkci ministra ozbrojených sil a Washington ho nyní viní ze spiknutí za účelem vraždy občanů USA a zničení amerického letadla, za což mu v případě uznání viny hrozí doživotí nebo trest smrti. Zatímco americká prokuratura prohlašuje, že na bezpráví páchané na svých občanech nezapomíná, prezident Díaz-Canel označil obvinění za politický manévr bez právního základu a tvrdí, že Kuba tehdy jednala v legitimní sebeobraně proti narušitelům vzdušného prostoru.

Nejcitelnější dopad na každodenní život na ostrově má však v současnosti americká ropná blokáda. Kuba se už několik měsíců potýká s masivními výpadky dodávek elektrické energie, které jsou způsobeny chronickým nedostatkem paliva. Tradiční dodavatelé jako Venezuela a Mexiko své dodávky od ledna téměř zastavili, k čemuž přispěly i Trumpovy hrozby uvalením cel na státy, které budou Kubu ropou zásobovat. Spojené státy navíc několik zásilek mířících na ostrov zabavily, takže od začátku blokády dorazil do kubánských přístavů pouze jeden ruský tanker. V zemi kvůli nedostatku energií, potravin a léků kolabuje provoz nemocnic, škol i úřadů, což vyhnalo do ulic Havany protestující obyvatele.

Spojené státy v reakci na porušování lidských práv uvalily nové sankce na vysoce postavené kubánské úředníky z energetického, finančního a bezpečnostního sektoru. Současně Washington nabídl Kubě humanitární pomoc ve výši 100 milionů dolarů, ovšem s podmínkou, že bude distribuována výhradně prostřednictvím katolické církve a nezávislých organizací, aby se zcela obešla tamní vláda. Kubánská strana tuto formu pomoci odmítla s tím, že nejlepší podporou ze strany USA by bylo okamžité zrušení samotné blokády. Do sporu se vložili také tradiční spojenci Havany, přičemž Čína i Rusko americký postup ostře odsoudily a Kreml označil nátlak vyvíjený na Kubu za chování, které hraničí s otevřeným násilím.