Proč se ebolu nedaří zastavit? Na vině je hned několik faktorů

Od propuknutí nákazy na konci dubna bylo zaznamenáno téměř 750 podezření na onemocnění a bezmála 180 úmrtí, přičemž prvním ohniskem se stalo město Bunia v provincii Ituri. Rychlý nárůst pacientů vedl k okamžitému přetížení nemocnic, které nemají dostatek kapacit pro izolaci nakažených. Podle zástupců organizace Lékaři bez hranic hlásí všechna zdravotnická zařízení v oblasti stoprocentní naplněnost a nedostatek volných míst pro nové případy.

Zvládnutí krize komplikuje několik zásadních faktorů, mezi něž patří specifický kmen viru Bundibugyo, proti kterému v současnosti neexistuje žádná schválená vakcína ani lék. Zdravotníci se navíc potýkají s nedostatkem finančních prostředků na humanitární pomoc, což je dáváno do souvislosti s dřívějším rozhodnutím americké administrativy omezit zahraniční příspěvky. Situaci dále zhoršuje špatná dostupnost zasažených regionů a přetrvávající bezpečnostní rizika způsobená ozbrojenými konflikty.

Východní části země dlouhodobě sužují útoky militantních skupin, jako jsou Allied Democratic Forces, které v uplynulých dnech zmasakrovaly obyvatele několika vesnic v blízkosti nákazy. Místní lidé tak popisují současný stav jako boj na dvou frontách, kde vedle sebe čelí hrozbě zbraní i smrtelné nemoci. Kvůli nestabilitě a bojům navíc došlo v uplynulém období k poškození mnoha zdravotnických zařízení a k masivnímu odchodu lékařského personálu.

Další překážkou v boji proti epidemii jsou hluboce zakořeněné pohřební rituály, které často zahrnují omývání a dotýkání se těla zemřelého. Tyto tradice jsou v přímém rozporu s přísnými hygienickými předpisy, jelikož těla obětí jsou vysoce infekční. Napětí mezi úřady a obyvateli vyvrcholilo v tomto týdnu incidentem, kdy dav lidí zapálil jedno z léčebných center poté, co personál odmítl vydat příbuzným tělo zemřelého k tradičnímu pohřbu.

V reakci na nepokoje a nekontrolované šíření viru zavedlo vedení provincie plošný zákaz tradičních smutečních obřadů a nařídilo, že pohřby smí provádět výhradně specializované týmy. Zakázán byl také převoz zesnulých běžnými vozidly a hromadná veřejná setkání byla omezena na maximálně padesát osob. Zdravotníci se nyní snaží dohledat pacienty, kteří v nastalém chaosu z léčebných center utekli, i všechny jejich blízké kontakty.

Preventivní opatření narážejí také na běžné společenské zvyklosti, ve kterých hraje fyzický kontakt a podávání rukou klíčovou roli při vyjadřování emocí a úcty. Někteří obyvatelé v zasažených oblastech se proto z obavy před nákazou snaží změnit své chování a dbají na okamžité mytí rukou mýdlem po každém pozdravu. Rychlý průzkum v terénu navíc ukázal, že virus se již stihl rozšířit i do školních zařízení, kde třetina škol eviduje podezřelé případy nebo kontakty s nemocnými.

Mnoho lidí v počáteční fázi zaměnilo příznaky eboly za běžnější onemocnění, jako je například malárie, což přispělo k nekontrolovanému přenosu. Svědci popisují, že nemoc nastupuje velmi náhle a projevuje se silnými bolestmi, prudkým zvracením a masivním vnitřním i vnějším krvácením. Podle lékařů s předchozími zkušenostmi s touto chorobou vykazuje současná krize shodné rysy s minulými epidemiemi, zejména pozdní odhalení ohniska a kritický nedostatek zdrojů.

Vzhledem k absenci očkování se medicínské týmy zaměřují na poskytování optimalizované intenzivní péče, důsledné trasování kontaktů a včasnou hospitalizaci, která zvyšuje šance pacientů na přežití. K léčbě se nově využívají speciální průhledné izolační jednotky vyrobené z plastu, které umožňují bezpečný vizuální kontakt mezi nemocnými, jejich rodinami a lékaři bez nutnosti neustálého nošení těžkých ochranných obleků.

S rostoucím počtem nakažených stoupá mezi obyvateli měst jako Bunia nervozita, protože se zprávy o onemocnění začínají týkat jejich přátel a příbuzných. Samotné slovo ebola vyvolává v komunitě značný strach, lidé se však snaží neztrácet naději na brzké zvládnutí situace. Spoléhají na zkušenosti lékařů na místě a věří, že se šíření viru podaří zastavit dříve, než dosáhne katastrofálních rozměrů.