Mrazivé ticho ve městě duchů. Dramatická evakuace Pokrovsku je závod s časem

Mezi těmi, kteří se denně vydávají do pekla frontové linie, je i 35letý Anton Jaremčuk. Původně kameraman žijící v Berlíně, se po zahájení ruské invaze v únoru 2022 vrátil do vlasti a spoluzaložil humanitární organizaci Base UA. Od té doby se svým týmem zachránil přibližně tři tisíce civilistů, které odvážel z válečných zón do bezpečnějších oblastí.

Jeho obrněná dodávka s nápisem „nenecháme nikoho za sebou“ poskytuje určitou ochranu, ale každý výjezd může být poslední. V prosinci zasáhly úlomky z ruského dronu jedno z jejich vozidel. Tentokrát měli štěstí – nikdo nezemřel.

„Pokrovsk je pod útokem ve dne v noci,“ popisuje Anton situaci. „Zůstalo tu asi 7 000 lidí. Snažíme se dostat co nejvíce z nich pryč z tohoto pekla.“

Město, které dříve sloužilo jako evakuační uzel s největší nemocnicí v regionu, se nyní změnilo v opuštěnou válečnou zónu. Strategicky důležitý Pokrovsk má zásadní význam pro ukrajinskou obranu, neboť přes něj vedou dodávky zásob a munice. Ukrajina již kvůli ruskému postupu ztratila místní důl na koksovatelné uhlí, klíčový pro její ocelářský průmysl.

Anton s novináři vyráží na další evakuační cestu. Upozorňuje: „Když zastavíme, nevystupujte u auta. Mohou ho zacílit.“

Čím blíže jsou k Pokrovsku, tím častěji se ozývají výbuchy. Město je pusté. Opuštěné domy s zabedněnými okny, žádný kouř z komínů. Některé budovy jsou zcela zničené. Na jedné zaparkované dodávce vlaje bílý prapor.

Na okraji města čeká Olga, jedna z těch, které se Anton chystá zachránit. Ve svých 71 letech si na sebe vzala tlustý zimní kabát a ani se neohlédla, když zamykala svůj dům, ve kterém strávila 65 let. „Je těžké všechno opustit, ale už se tu nedá žít. Je to peklo. Nejprve jsme si říkali, že to přetrpíme, ale teď se třese země,“ říká.

Anton se snaží přesvědčit další obyvatele, aby město opustili. Na ulici rozdává letáky s informacemi o možnosti bezplatné evakuace a pomoci ve městě Pavlohrad na západě. Někteří jsou však neoblomní. „Musím zůstat,“ říká starší žena. „Můj syn zemřel a musím být poblíž jeho hrobu.“

„Nemyslím si, že by si to přál,“ odpovídá Anton.

Očekává se, že boje budou v následujících týdnech ještě intenzivnější. „Budou pouliční bitvy,“ varuje Anton kolemjdoucí. „Viděl jsem to všude. Tohle je závěrečná fáze.“

Další evakuovanou je 75letá Ljuba. Do igelitových tašek sbalila svůj dosavadní život. V autě sedí potichu, oči se jí plní slzami. „Bylo to strašné. Lidé tu umírají pod širým nebem. Nemáme plyn, vodu, elektřinu,“ říká.

Anton za tři roky války evakuoval tisíce lidí, ale stále si na tento obraz nedokáže zvyknout. „Pokaždé, když to vidím, se mi chce brečet,“ přiznává. „Tohle jsou lidské tragédie a na to se zvyknout nedá. Ale alespoň se nám daří dostat lidi do bezpečí.“

Jen pár dní po této evakuaci zasáhl ruský dron jeden z Antonových týmů. Britský dobrovolník, který zachraňoval civilisty, přišel o ruku a nohu. Organizace Base UA kvůli rostoucímu nebezpečí pozastavila své operace v Pokrovsku i dalších frontových městech.

V evakuacích pokračuje pouze speciální ukrajinská policejní jednotka „Bílí andělé“. „Snažíme se být velmi opatrní,“ říká jeden z jejích členů.

Zatímco Anton a jeho tým ustupují před palbou, v mrazivých sklepeních Pokrovska stále přežívají stovky lidí – starých, opuštěných, bez elektřiny a plynu. Čekají, co přinese další den. Čekají na pád svého města.