Muži dochází. Armádní drony na Ukrajině už pilotují i civilistky

Pro nasazení na frontovou linii je novým operátorům poskytován krátký, ale intenzivní 15denní kurz. Tato rychlost odráží naléhavou potřebu. Neexistují žádné oficiální údaje o tom, kolik žen slouží jako operátorky dronů. Instruktoři a velitelé jednotek však odhadují, že jich jsou nyní desítky aktivních nebo v pokročilém výcviku, přičemž další se připojují každý měsíc. Operátoři pracují blízko frontové linie, často jen několik kilometrů od ruských pozic, a čelí značnému nebezpečí. Bývají často terčem dělostřelectva, dronů a naváděných bomb.

Dasha neočekávala, že bude sloužit v armádě. První měsíce invaze pomáhala jako dobrovolnice, ale poté přešla k práci s drony, protože stále více mužů z jejího regionu bylo zabito nebo mobilizováno. „Nebylo to o tom, jestli jsem připravená,“ říká. „Bylo to o tom, že zůstávalo méně lidí.“ Její motivace je podle ní jednoduchá. Její dvě děti nyní žijí v Evropě a ona chce, aby se vrátily do bezpečné Ukrajiny. Její 89letý otec přežil druhou světovou válku a tíha této historie na ni doléhá. „Nechci, aby se mé děti staly další generací válečných dětí. To je všechna motivace, kterou potřebuji.“

Nyní velí jednotce smíšeného pohlaví, která operuje jen několik kilometrů od východní frontové linie. Atmosféra v jednotce je spíše vyčerpávající než hrdinská. „Tady nejde o to, aby ženy něco dokazovaly,“ říká. „Jde o nutnost. Všichni jsou přetížení. Všichni se přizpůsobují.“

Elisabethina první zkušenost s válkou byl zvuk. Její město bylo v roce 2022 opakovaně bombardováno a strávila týdny spaním na schodištích a v suterénech. „Po chvíli se přestaneš ptát, co můžeš dělat,“ říká. „Ptáš se, co je stále možné.“ Její výcvik FPV se shodoval s obdobím velkých ztrát v jejím regionu. Několik členů jejího týmu bylo zraněno během několika měsíců po nasazení. Dynamika uvnitř jednotek se rychle změnila. „Lidem přestalo záležet na tom, kdo je žena a kdo ne,“ říká. „Záleželo na tom, kdo umí létat.“ Nejvíce ji tíží psychologická zátěž: dlouhé hodiny, neustálá hrozba odhalení ruskými drony a vědomí, že každá mise může zahrnovat zabíjení nebo ztrátu někoho, koho zná. „Není to snazší,“ říká. „Jen si zvykneš to nést.“

Ilona se zapsala do civilně přístupné školy pro drony po měsících sledování, jak se kolem jejího domova zintenzivňují ruské letecké útoky. Neměla žádné vojenské zkušenosti a malou důvěru, že zapadne. „Myslela jsem si, že drony jsou pro profesionály,“ říká. „Pro lidi, kteří vyrostli s technologiemi. Ne pro mě.“

Výcvikové centrum si udržuje nízký profil a mění lokace poté, co bylo několikrát cílem útoku. Účastníci výcviku to přijímají jako součást rutiny. „Velmi rychle pochopíte, že operátoři dronů jsou loveni,“ říká. „Cítíte to od prvního dne.“ Co je pro ni nejvíce zarážející, není nebezpečí, ale poptávka. Stovky lidí, z nichž mnozí jsou civilisté, se každý měsíc zapisují do čekacích listin na výcvik. „Tolik mužů v mém věku už je pryč,“ říká. „Někdo musí zaujmout jejich místo.“