O transportu Asada do Ruska nevěděla ani jeho rodina. Moskva ho nechá upadnout v zapomnění

Asad zvolil Moskvu jako svůj nový domov z několika důvodů. Jednak kvůli historickým vazbám mezi jeho rodinou a Ruskem, které sahají až do 70. let, a také kvůli relativní geopolitické stabilitě země. Rusko, jehož prezident Vladimir Putin čelí mezinárodnímu zatykači, představuje bezpečné útočiště, kde Asad není vystaven riziku extradice. Podle odborníků také Rusko nabízí lepší lékařskou péči, kterou může potřebovat Asadova manželka Asma, jež bojuje s leukémií.

Očekává se, že Asad bude žít pod přísným dohledem ruských bezpečnostních složek na odlehlém a utajeném místě. Jeho veřejný život bude minimální, podobně jako u jiných uprchlých vůdců, například bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, který od svého svržení v roce 2014 žije v luxusní rezidenci v Moskvě. Záběry zanechaných Asadových rezidencí v Sýrii, plných luxusních vozů a značkového zboží, naznačují, že jeho rodina si i nadále bude moci udržet komfortní životní standard, byť skrytý před zraky veřejnosti.

Moskva Asada formálně podpořila během syrské občanské války, když intervenovala na jeho straně v roce 2015, aby zabránila jeho svržení. Nicméně vztah mezi Putinem a Asadem byl vždy spíše pragmatický než přátelský. Ruské vedení často frustrovala Asadova neochota přistoupit na kompromisy či reformy. Po jeho pádu ruská státní média rychle vinila ze situace samotného Asada, zatímco Kreml zdůrazňoval, že evakuace byla osobním rozhodnutím Putina.

Asadův další osud pravděpodobně spočívá v životě v ústraní, podobně jako u jiných politických vyhnanců. Podle odborníka Davida Lesche, který se s Asadem několikrát setkal, je nepravděpodobné, že by se pokusil o politický návrat. Jeho izolace v Moskvě se zdá být trvalá, zatímco nové syrské vedení navazuje vztahy s ostatními státy.

Asad, kdysi obávaný diktátor, se nyní stal symbolem politického neúspěchu – brutálním autoritářem, který nedokázal udržet kontrolu nad vlastní zemí. Rusko, které poskytlo pomoc během jeho vlády i při jeho úniku, ho nyní pravděpodobně bude chtít udržet mimo světovou pozornost, aby se vyhnulo dalším otázkám o své roli v jeho pádu a o pokračující podpoře syrského režimu.