Politico: EU čelí brutální realitě. Trump ji chce zničit, a ona neví, co s tím

Současný prezident USA dlouhodobě projevuje nefalšované pohrdání Evropskou unií, kterou podle svých nepřesných tvrzení považuje za projekt vytvořený „proti Spojeným státům“. EU pro něj stojí po boku dalších nadnárodních organizací, jako jsou Světová obchodní organizace a Světová zdravotnická organizace, které je podle něj třeba oslabit, protože „využívají Ameriku“.

Hned v prvních týdnech svého druhého období dal jasně najevo, že Brusel nehodlá brát v úvahu. Když hlavní unijní vyjednavač pro obchod navštívil Washington, Trump místo dialogu oznámil nové cla. Šéf unijní diplomacie byl hrubě odmítnut ministrem zahraničí Marcem Rubiem a europoslanci si z jednání odvezli pouze vzkaz, že USA budou ignorovat evropské technologické regulace, které označily za „cenzuru“.

Zpráva je jasná: Trump bude EU obcházet a místo toho se snažit rozdělit její členské státy. V první obchodní válce se mu to nepodařilo, protože Evropa tehdy dokázala jednat jednotně. Nyní však rozpory v otázce války na Ukrajině testují soudržnost Unie na samotnou hranici její existence.

Trumpův protievropský postoj se přitom sbíhá s dlouhodobým odporem Kremlu vůči EU a vyvolává krizi v bruselských institucích. EU se snaží dokázat svou relevanci, zatímco se do popředí dostávají jednotliví lídři jako francouzský prezident Emmanuel Macron a britský premiér Keir Starmer, kteří se snaží samostatně reagovat na Trumpovy kroky.

Evropská rada, kde se schází lídři členských států a kde by měla vznikat zásadní zahraničněpolitická rozhodnutí, se ukazuje jako příliš rozdělená a pomalá na to, aby čelila krizi, kterou Trump vyvolal na Ukrajině. Diplomatičtí činitelé proto již před nadcházejícím mimořádným summitem EU v Bruselu tlumí očekávání jakýchkoliv průlomových rozhodnutí – zejména kvůli odporu Maďarska proti další pomoci Ukrajině.

Místo toho se Starmer a Macron snaží vytvořit alternativní diplomatické platformy mimo struktury EU, kam zvou například Turecko a Kanadu, ale vynechávají lídry unijních států s proruskými postoji.

Podle analytiků tento vývoj přesouvá těžiště evropské politiky zpět do národních hlavních měst a snižuje význam bruselských institucí. „Je to nová rovnováha, na kterou si budou muset zvyknout i nejvyšší představitelé EU, jako Ursula von der Leyen a António Costa,“ říká Mujtaba Rahman z Eurasia Group.

Jeden z unijních diplomatů, který si přál zůstat v anonymitě, sice vyjádřil přesvědčení, že EU dokáže Trumpovu bouři přečkat, ale přiznal, že to bude boj o přežití. „Unie se drží zuby nehty, ale pokaždé ji to nějak posílí,“ uvedl.

Trump však neotřásá Evropou pouze tím, že se přibližuje Kremlu a narušuje transatlantické vztahy. Aktivně zasahuje i do vnitropolitického dění v jednotlivých zemích a podporuje nárůst krajně pravicových stran.

Ti nejpesimističtější v Evropě se obávají, že cílem Trumpovy administrativy je záměrně podporovat nacionalistické síly s cílem rozbít Evropskou unii a přetvořit ji na volnější konfederaci států, které by byly mnohem závislejší na Spojených státech – nebo možná na Rusku.

„To, co předvedl viceprezident JD Vance v Mnichově, jasně ukazuje, že cílem Trumpovy administrativy je rozložit progresivní EU a vytvořit novou Evropu národů, která bude konzervativnější a více nakloněná USA,“ říká profesor mezinárodních vztahů Tanguy Struye de Swielande z univerzity v Lovani.

Trumpovy otevřené urážky na adresu EU nejsou ničím novým. V minulosti ji označoval za „velmi zlou“ a pohoršoval se nad tím, že unie má s USA obchodní přebytek, zatímco zároveň spoléhá na americkou vojenskou ochranu. Opakovaně se také rozčiloval nad velkým množstvím německých luxusních aut na newyorské Páté avenue. Belgii, sídlo unijních institucí, pak údajně zařadil mezi „špinavé díry“.

Přesto v minulosti musel jednat s vrcholnými unijními představiteli a dokonce si k některým z nich vytvořil vztah. Bývalý hlavní mluvčí Evropské komise Margaritis Schinas vzpomíná, že vztahy mezi Trumpem a EU byly sice napjaté, ale přesto funkční.

„Vždycky to bylo trochu divadlo,“ říká Schinas, který sloužil pod předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. „Ale pravda je, že měl Junckera rád. Měl rád i Donalda Tuska. Očichali se a zjistili, že to půjde.“

Tentokrát ale Trump nemá zájem o žádné vztahy s unijními lídry. Ze všech představitelů EU byli na jeho inauguraci oficiálně pozváni pouze italská premiérka Giorgia Meloniová a maďarský Viktor Orbán – tedy dva evropští politici nejbližší Trumpovým postojům.

Evropská unie čelí brutální realitě rozdělení transatlantických vztahů. I ti unijní představitelé, kteří mají možnost jednat s Trumpovou administrativou, z těchto setkání odcházejí s prázdnou.

Někteří však vidí i naději. Skutečnost, že Trump a Rusko věnují tolik energie snahám o oslabení EU, podle nich naznačuje, že unie stále představuje významnou sílu, se kterou je třeba počítat.

„Pořád slyšíme, že EU nemá žádný vliv a že nic neznamenáme,“ říká jeden z unijních úředníků. „Ale pokud se Trump a Putin shodnou na tom, že jsme jejich hlavním nepřítelem, tak to asi znamená, že ve skutečnosti máme větší sílu, než si myslíme.“