Prohra Harrisové ve volbách vrací Američany k zásadní otázce týkající se žen

„Nechci se vzdát toho, co je možné do budoucna,“ řekla pro CNN Edwardsová před projevem Harrisové na Howardově univerzitě . „Někdy přijdou těžké chvíle, které nepůjdou naším směrem, ale to je součást života, zejména pro ženy tmavé pleti.“

Volby zanechaly mezi demokraty rozčarování a prohra Harrisové je obzvláště bolestná pro ženy, zejména pro ženy tmavé pleti, které ji silně podporovaly. Po osmi letech tak zůstává „nejvyšší strop“ pro ženy stále nedostižný, což podkopává naději těch, kteří doufali ve zvolení první ženy - prezidentky.

I když řada dalších zemí, včetně Itálie, Severní Makedonie a Mexika, v posledních letech zvolila ženy do svých nejvyšších politických funkcí, američtí voliči dvakrát upřednostnili Donalda Trumpa před dvěma kandidátkami, které se nejvíce přiblížily Bílému domu.

V historii USA kandidují na prezidenta ženy už více než 150 let, počínaje Victorií Woodhullovou, kandidátkou Strany rovných práv v roce 1872. V roce 1972 se Shirley Chisholmová, tehdejší kongresmanka z New Yorku, stala první Afroameričankou, která se o tuto funkci ucházela s heslem „Nezávislá a nesvázaná“. Kampaň Kamaly Harrisové odkazovala na typografii právě z jejího hesla.

Teprve v posledních 16 letech se prezidentský úřad pro ženy stal reálně dosažitelným. V roce 2008 Hillary Clintonová těsně prohrála s Barackem Obamou, ale její úspěch v primárkách, kdy získala 18 milionů hlasů, znamenal velký pokrok a naději, že jednou žena skutečně nominaci získá. To se stalo o osm let později, kdy Clintonová ve volbách sice získala o tři miliony hlasů více než Trump, ale přesto prohrála.

Obě demokratické kandidátky čelily výzvám – Clintonová byla terčem útoků republikánů, nebyla oblíbená mezi progresivními voliči a její kampaň zatížila aféra s e-mailovým serverem. Harrisová se snažila zkrátit dva roky kampaně do pouhých tří měsíců poté, co prezident Joe Biden v červenci ukončil svou kandidaturu a podpořil ji.

Pro některé demokratické ženy je však druhá, tentokrát rozhodující porážka, opět s Trumpem, důvodem k zamyšlení. Melinda Coreyová z Washingtonu si myslí, že jak Clintonová, tak Harrisová byly ve své době nejkvalifikovanější kandidátky. Dodává: „Jsem připravena na ženu prezidentku, ale nevím, jestli na to je připravena většina Ameriky.“

Mladé voličky na Howardově univerzitě, alma mater Harrisové, popsaly hlasování pro viceprezidentku jako historický okamžik. Kamori Thomasová řekla, že pocítila určitý hrdý náboj, zatímco její spolužačka Priya Lewisová zdůraznila, že volba Harrisové byla poctou.