Rusko si opět proráží cestu na evropská pódia. Ukrajina bije na poplach

Po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu došlo k bezprecedentnímu kulturnímu odstřihu. Rušily se koncerty ruských souborů, vyřazovala se slavná díla jako „Louskáček“ nebo „Labutí jezero“ a spolupráce s umělci spojenými s Kremlem byla okamžitě ukončena. Evropané tak dali jasně najevo, že ruská kultura nebude mít místo tam, kde se brání demokracie. Jenže tři roky po začátku války se situace mění.

Jedním z příkladů je dirigent Valerij Gergijev, jeden z nejvýznamnějších podporovatelů Putina v uměleckém světě. V minulosti vystupoval v separatistickém Jižní Osetii, objevoval se v Putinových volebních kampaních a veřejně podporoval anexi Krymu. Po roce 2022 byl vyřazen z programů orchestrů v Miláně, Mnichově, Rotterdamu i ve Vídni. Teď má ovšem vystoupit v Barceloně se svým Mariinským orchestrem – a to i přes sankce uvalené Ukrajinou.

Ukrajinský ministr kultury Mykola Točyckyj varuje, že návrat ruských umělců na evropská pódia je rizikový a může posloužit jako prostředek k šíření dezinformací a posilování proruského narativu. Podle něj je nutné mít na paměti, že kulturní ofenziva bývá často předzvěstí skutečné agrese.

Evropský komisař pro kulturu Glenn Micallef s tímto varováním souhlasí a vyzývá, aby evropské kulturní instituce zůstaly pevné. Zdůraznil, že i v případě, kdy jsou koncerty financovány zcela soukromě, je nezbytné vyslat silný politický signál, že Evropa nebude poskytovat prostor podporovatelům války.

Obavy zneklidnily i zjištění, že koncertní série Ibercámera, která chystá Gergijevovo vystoupení, dříve žádala o finanční podporu z evropského fondu Next Generation EU. Komise již zahájila jednání se Španělskem, aby se ověřilo, že žádné evropské peníze na propagaci proruských umělců nepůjdou.

Podobné vášně vyvolává i návrat sopranistky Anny Netrebko. Ačkoli se distancovala od ruské invaze, její dřívější podpora Putina, kontakty se separatisty a vystoupení v Kremlu jí vynesly zákaz v řadě významných operních domů. Přesto se letos vrátila na scénu v USA a chystá vystoupení v Londýně, Berlíně i Curychu. V dubnu vyvolal její koncert v Bratislavě protesty, přesto bylo představení vyprodáno.

Netrebko tvrdí, že její vyjádření byla dezinterpretována, a že použití slova „válka“ ohrozilo její příbuzné v Rusku. Její manažer dodal, že se od roku 2022 v Rusku neobjevila. Kritici ale upozorňují, že právě známé tváře jako Netrebko pomáhají normalizovat ruskou kulturní přítomnost a tím i pozice Moskvy na Západě.

Ukrajinský režisér Jevhen Lavrenčuk poukazuje na to, že ruská kultura je nedílnou součástí propagandistického aparátu. Nedávno odstoupil z produkce opery v Jeruzalémě, když zjistil, že organizátoři obsadili ruské zpěváky – přestože je výslovně žádal, aby tak nečinili.

„Pro Ukrajince není bojkot ruské kultury otázkou estetiky. Je to otázka bezpečnosti,“ prohlásil Lavrenčuk. Podle něj je nepřijatelné vystupovat po boku ruských umělců, protože by to mohlo být vykládáno jako symbol přátelství mezi národy, které se ve skutečnosti nacházejí ve válečném konfliktu.

Točyckyj navrhuje jednoduché řešení: místo Rusů obsazovat evropské a ukrajinské umělce, jejichž kvalita je často srovnatelná nebo lepší. Ukrajinská kulturní scéna však mezitím utrpěla hluboké ztráty. Mezi oběťmi ruské agrese jsou i umělci jako Ihor Voronka či Vasyl Slipak – operní pěvec, který bojoval a padl na Donbase.

V kontextu těchto tragédií působí návraty Netrebko nebo Gergijeva na evropská jeviště jako znepokojivý signál. Mnozí se ptají: jakou cenu má lidský život, když je možné ho přebít árií z Pucciniho opery? A není právě kultura tím, co má odlišovat civilizovaný svět od agresora?

Jak říká Lavrenčuk, ruské dějiny ukazují, že i stát, který vede války a ničí cizí země, dokáže být na Západě obdivován pro svou kulturu. Ale i když se Putin a jeho bomby mohou zdát oddělené od baletu a opery, realita ukazuje, že všechno spolu úzce souvisí.