Rusko ztrácí mocného spojence? Turecko Kreml zklamalo

Lavrov podle agentury Reuters upozornil, že „ukrajinské ozbrojené síly využívají turecké zbraně k zabíjení ruského vojenského personálu a civilistů.“ Lavrov dále zdůraznil, že současná situace „nemůže nezpůsobit překvapení“ s ohledem na prohlášení turecké vlády, která se zavázala k zprostředkování jednání mezi Moskvou a Kyjevem.

Kromě situace na Ukrajině se rozhovor Lavrova zaměřil i na geopolitickou spolupráci mezi Ruskem a Tureckem v rámci skupiny BRICS. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se zúčastnil nedávného summitu této skupiny rozvíjejících se ekonomik v ruské Kazani, což Moskva vnímá jako pozitivní signál k posílení vztahů s Ankarou.

BRICS, původně tvořený Brazílií, Ruskem, Indií a Čínou, se postupně rozšířil o Jihoafrickou republiku, Egypt, Etiopii, Írán a Spojené arabské emiráty. Moskva považuje rozšíření BRICS za klíčový prvek své zahraniční politiky a posilování vztahů mezi těmito rozvíjejícími se ekonomikami za krok k vytvoření protiváhy vůči západním aliancím.

Dodávky tureckých zbraní na Ukrajinu přidávají další napětí do vztahů mezi Moskvou a Ankarou, přičemž Rusko vyjadřuje nespokojenost s tím, že Turecko současně usiluje o zprostředkování konfliktu. V kontextu širších geopolitických posunů však Moskva stále vítá zájem Turecka o užší vazby s BRICS, což ukazuje na snahu obou zemí prohloubit spolupráci v oblasti ekonomiky a diplomacie.

Turecko zaujímá k válce na Ukrajině nejednoznačný postoj, snaží se totiž vybalancovat své vztahy s Ruskem i s Ukrajinou. Na jedné straně Turecko odsoudilo ruskou invazi a uznává územní celistvost Ukrajiny, což se projevilo například tím, že poskytuje Ukrajině vojenskou pomoc, včetně dodávek dronů Bayraktar TB2, které Kyjev aktivně využívá ve vojenských operacích.

Na druhé straně se turecký prezident Recep Tayyip Erdogan staví do role zprostředkovatele mezi Ruskem a Ukrajinou a opakovaně nabídl svou pomoc při vyjednávání o mírovém řešení konfliktu.

Turecko se také angažovalo v diplomatických iniciativách, které zahrnovaly například dohodu o vývozu obilí přes Černé moře. Tato dohoda byla výsledkem společného úsilí Turecka, OSN, Ruska a Ukrajiny a pomohla zmírnit celosvětovou potravinovou krizi způsobenou blokádou ukrajinských přístavů.

Ve vztahu k sankcím Západu vůči Rusku Turecko zaujímá zdrženlivější postoj. Nepřipojilo se k nim přímo, což vedlo k tomu, že Moskva a Ankara prohloubily obchodní a energetickou spolupráci. Turecko se stalo pro Rusko důležitým obchodním partnerem, což je pro Ankaru klíčové i s ohledem na vlastní ekonomické zájmy.

Turecký postoj k válce na Ukrajině je tedy komplexní a vychází z geopolitických i ekonomických faktorů. Turecko se snaží udržet dobré vztahy s oběma stranami konfliktu, a to jak kvůli vlastnímu postavení ve světě, tak kvůli strategickým a ekonomickým zájmům.