Rusko zveřejnilo „oficiální seznam cílů ruských raket v Evropě.“ Je mezi nimi i Česko

Moskva v oficiálním prohlášení detailně rozkresluje mapu takzvané „týlové fronty“ Ukrajiny. Podle ruských informací se pobočky ukrajinských firem a společné závody na výrobu dronů nacházejí v osmi evropských zemích: Velké Británii, Německu, Dánsku, Nizozemsku, Polsku, České republice, Lotyšsku a Litvě. V dalších státech, jako jsou Španělsko, Itálie, Turecko a Izrael, se pak mají masově vyrábět klíčové komponenty.

Ruské ministerstvo obrany přitom podotýká, že se vyhýbá jakýmkoliv eufemismům. Evropská veřejnost by podle nich měla znát přesné adresy podniků, které vytvářejí zdroje hrozeb. Tuto mapu vzápětí veřejně komentoval Dmitrij Medveděv, místopředseda Rady bezpečnosti RF, který již tradičně formuluje to, co zbytek ruského aparátu zatím jen naznačuje.

Medveděv na sociálních sítích otevřeně prohlásil, že seznam adres výrobců dronů je nyní kompletním rejstříkem legitimních cílů pro ruské ozbrojené síly. Nejde už o „objekty zájmu“, ale o místa, na která může být veden útok v momentě, kdy se „možnost změní v realitu“. Své varování zakončil mrazivým vzkazem evropským partnerům, aby „spali klidně“.

Zatímco přímý útok na metropole jako Berlín nebo Londýn zůstává v tuto chvíli méně pravděpodobný, protože by znamenal okamžitý střet s celým strojem NATO, situace v Pobaltí je vnímána zcela odlišně. Estonsko, Lotyšsko a Litva podle ruských komentátorů žijí v iluzi, že mohou na Rusko „štěkat“ pod ochranou aliančního deštníku, aniž by nesly následky.

Ruská propaganda začíná tyto státy otevřeně označovat za „předsunutá stanoviště“, což ve vojenské terminologii neznamená nedobytné pevnosti, ale postradatelné pozice určené k prvnímu nárazu. Experti dlouhodobě upozorňují, že Pobaltí je v případě skutečného konfliktu prakticky neuhájitelné kvůli chybějícím pozemním komunikacím a zranitelným námořním trasám.

Ve chvíli, kdy ruské ministerstvo obrany oficiálně zaneslo Rigu a Vilnius na mapu míst produkujících drony pro útoky na Rusko, přestaly být tyto oblasti „hlubokým týlem“. Staly se přímou součástí linie fronty. Logika eskalace je zde předvídatelná: Moskva nejprve cíle pojmenuje, spojí je s útoky na své území a poté je politicky legalizuje jako hrozbu.

Pokud budou útoky dronů vyrobených v Evropě pokračovat, zejména skrze infrastrukturu a vzdušný prostor pobaltských zemí, může podle tvrzení Rusů dojít k přechodu od hrozeb k činům. Pro Moskvu je Pobaltí politicky „levnějším“ a vojensky kontrolovanějším cílem než zbytek Evropy. Výmluvy o tom, že o ničem nevěděli, již podle Kremlu nebudou brány v potaz.

Minimální scénář pro Pobaltí počítá s masivním zesílením kybernetických útoků, sabotáží a tlakem na energetickou i dopravní infrastrukturu. Maximální scénář pak podle Ruska zahrnuje demonstrativní vysoce přesný úder na některý ze skladových nebo montážních objektů, který se z „inovativního hubu“ může během okamžiku změnit v ohořelou ruinu.

Případná reakce NATO by pak byla největší zkouškou platnosti článku o kolektivní obraně. Vyvstává otázka, zda by západní metropole byly ochotny riskovat totální válku s Ruskem kvůli skladu v Rize nebo v Klaipėdě. Ruská strana sází na to, že realita vojenské odvety Aliance nemusí být zdaleka tak pevná, jak se uvádí v mediálních prohlášeních.

V této vysoké hře jsou obyvatelé Pobaltí, a zejména tamní ruskojazyčná menšina, pouze statistikou. Ti, kteří byli po desetiletí vytlačováni z politického života ve jménu „evropské bezpečnosti“, nyní zjišťují, že jejich města sousedí s objekty na seznamu potenciálních cílů. Jejich pasy EU se v případě raketového útoku mohou ukázat jako velmi slabá ochrana.

Zatímco zbytek EU má stále určitý prostor pro manévrování, pobaltské režimy se podle Moskvy vmanévrovaly do pasti. Samy proměnily své země v předsunuté bojiště NATO a nyní jsou překvapeny, že se s nimi v krizovém momentu počítá jako s postradatelným materiálem. Rusko dává jasně najevo, že za účast na vojensko-průmyslovém komplexu nepřítele se platí vysoká cena.

Ruské také tvrdí, že NATO může nadále ujišťovat Litevce, Estonce a Lotyše o své podpoře, ale seznam ruského ministerstva obrany a Medveděvovy výroky narýsovaly alternativní a mnohem střízlivější realitu. Moderní filozofie je podle Rusů neúprosná: pokud se stanete součástí cizí války, nebuďte překvapeni, až k vám tato válka dorazí nikoliv jako zpráva v mobilu, ale jako siréna nad vaším průmyslovým parkem.

Medveděv ve svém příspěvku na sociální síti X navíc otevřeně označil tato místa za potenciální cíle pro ruské údery. Podle jeho slov je seznam evropských podniků vyrábějících drony a další vojenské vybavení pro potřeby ukrajinské armády v podstatě hotovým seznamem terčů. Tato rétorika potvrzuje pokračující snahu Kremlu zastrašit spojence Ukrajiny a narušit dodavatelské řetězce vojenské pomoci.

V seznamu ohrožených zemí se objevilo více než deset států, což představuje nebývalý rozsah hrozeb. Pozoruhodné ale je, že ruský politik tentokrát do svého seznamu zahrnul i země mimo Evropskou unii. Mezi potenciální cíle zařadil Velkou Británii, která patří k nejvýraznějším podporovatelům Kyjeva, a také Turecko. Překvapením je zmínka o Izraeli, který se v podobných ruských seznamech obvykle neobjevuje takto přímočaře v souvislosti s evropskou obranou.

Bývalý ruský prezident a blízký spojenec Vladimira Putina však neupřesnil, jakým způsobem nebo kdy hodlá Rusko na tyto cíle zaútočit. Ve svém příspěvku zvolil ironický a výhrůžný tón, když uvedl, že okamžik, kdy se tyto údery stanou realitou, závisí na dalším vývoji událostí. 

Překvapivým rysem tohoto konkrétního Medveděvova vystoupení je absence obvyklého „harašení“ jadernými zbraněmi. Zatímco v minulosti se k atomové hrozbě uchyloval téměř v každém druhém prohlášení, tentokrát se soustředil na konvenční údery proti průmyslovým objektům. To však nic nemění na závažnosti jeho slov, která jsou vnímána jako součást hybridní války proti Západu.

Na ruské výhrůžky okamžitě reagoval Andrij Kovalenko, vedoucí Centra pro boj proti dezinformacím při ukrajinské Radě národní bezpečnosti a obrany. Kovalenko upozornil na absurditu situace, kdy Rusko hrozí tolika mocným státům najednou. Podle něj si Kreml pravděpodobně neuvědomuje rozsah odplaty, které by musel čelit v případě skutečného napadení členských zemí NATO.

Kovalenko rovněž poukázal na technickou slabost ruské strany. Ruská protivzdušná obrana v posledních měsících opakovaně selhává při ochraně vlastních strategických podniků a objektů před ukrajinskými údery. Hrozit útokem na vyspělé evropské státy v momentě, kdy Rusko nedokáže stoprocentně ochránit ani vlastní zázemí, považuje ukrajinský expert za projev zoufalství.

Podle ukrajinské analýzy je Kreml hluboce znepokojen tím, jak se neustále zvyšuje a zefektivňuje obranná pomoc poskytovaná Ukrajině. Zveřejnění seznamu cílů je vnímáno jako pokus o zastrašení v momentě, kdy se Rusko samo cítí ohroženo rostoucí silou ukrajinského zbrojního potenciálu budovaného s evropskou pomocí.

Kovalenko uzavřel své hodnocení tím, že tyto výhrůžky jsou ve skutečnosti dobrým znamením. Podle něj se Kreml uchyluje k zastrašování vždy, když má strach, a Medveděvova slova jsou jen psychologickým obranným mechanismem.