Sedmnáctá epidemie eboly vyvolává v Africe paniku. Neexistující očkování situaci dramaticky zhoršuje

Strach z ekonomických důsledků je v oblasti sužované ozbrojenými konflikty mimořádně silný. Místní obyvatelé upozorňují, že většina rodin zde žije v chudobě z ruky do huby a případná vládní omezení pohybu by jim zcela znemožnila obživu. Provincie Ituri je navíc dlouhodobým centrem krvavého konfliktu mezi milicemi kmenů Hema a Lendu, který si od roku 1999 vyžádal přes 50 000 obětí, což tamní situaci ještě více destabilizuje.

Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus vyhlásil kvůli epidemii stav veřejného ohrožení mezinárodního významu poté, co bylo v Kongu zaznamenáno přes 300 podezřelých případů a 88 úmrtí, přičemž dvě oběti hlásí i sousední Uganda.

Prvním podezřelým případem byl zdravotník v konžském městě Bunia, který onemocněl 24. dubna s příznaky horečky, krvácení a zvracení a následně zemřel. Podle bývalého starosty těžebního města Mongbwalu Jeana Pierra Badomba se situace prudce zhoršila po masivním pohřbu s otevřenou rakví, kdy tělo zemřelého dorazilo z Bunie, načež v komunitě propukla lavina dalších úmrtí.

Konžský ministr zdravotnictví Samuel Roger Kamba oznámil, že vláda v provincii Ituri otevře tři specializovaná léčebná centra. Regionální kancelář WHO pro Afriku zároveň potvrdila příjezd 35 expertů a sedmi tun nouzového zdravotnického materiálu do Bunie. Jeden případ nákazy se však již objevil i ve vzdálenější Gomě, která je pod kontrolou rebelů. Šlo o ženu, která do města přicestovala z Bunie, kde její manžel na ebolu zemřel. Podle mezinárodních humanitárních organizací, jako je Oxfam nebo International Rescue Committee, je konžské zdravotnictví kvůli letitým konfliktům, uprchlické krizi a škrtům v zahraniční pomoci zcela vyčerpané, což snahy o potlačení nákazy zásadně komplikuje.

Ebola je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které postihuje lidi i primáty. Šíří se tělesnými tekutinami nebo kontaminovaným materiálem a způsobuje selhání orgánů, poškození cév a těžké vnitřní i vnější krvácení. Současný vzácný kmen Bundibugyo získal jméno podle okresu v západní Ugandě, kde byl v roce 2007 poprvé identifikován. Šéf afrického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Africa CDC) Jean Kaseya přiznal, že kvůli absenci vakcíny prožívá stav paniky, a zdůraznil nutnost vybudovat vlastní výrobní kapacity přímo v Africe.

Spoluobjevitel viru ebola Jean-Jacques Muyembe-Tamfum nicméně uvedl, že testování prvních kandidátních látek pro vakcínu proti kmeni Bundibugyo by mělo začít na přelomu května a června. Do té doby se vláda musí spoléhat na preventivní opatření, ochranu zdravotníků a symptomatickou léčbu, což je postup, kterým se v roce 2012 podařilo stejný kmen úspěšně zvládnout v nedalekém městě Isiro.

Pro Demokratickou republiku Kongo se jedná již o 17. epidemii eboly v historii, přičemž ta vůbec nejtragičtější zasáhla provincie Severní Kivu a Ituri mezi lety 2018 a 2020 a vyžádala si více než 2 000 lidských životů. Zdravotníci navíc musí v regionu neustále bojovat se silným stigmatem a dezinformacemi, protože místní lidé mají často tendenci věřit spíše mýtům než vědeckým faktům.