Šest premiérů za sedm let. Proč si Británie nedokáže udržet stabilní vedení?

Odcházející předseda vlády a šéf Labouristické strany Keir Starmer opouští svůj úřad po pouhých dvou letech. Nachází se však v podobné situaci jako jeho čtyři předchůdci Rishi Sunak, Liz Trussová, Boris Johnson a Theresa Mayová, kteří zápasili se stejnými složitými problémy. Například funkční období Trussové netrvalo ani dva měsíce. Její plány na nefinancované daňové škrty totiž vyvolaly tvrdou reakci finančních trhů a málem vedly k jejich kolapsu.

Rozhodování voličů a jejich spokojenost s politickým vedením se odvíjí především od toho, co si sami mohou dovolit koupit. Britové v poslední době tvrdě doplácejí na pocit, že každodenní život se stává stále dražším a komplikovanějším. Mzdy občanů totiž sotva stíhají pokrývat rostoucí spotřebitelské ceny, takže lidé reálně nepociťují zlepšení své finanční situace. Od nástupu labouristů k moci vzrostl průměrný týdenní plat po očištění o inflaci o méně než jedno procento na 494 liber. Daně přitom současně setrvávají na nejvyšších úrovních za poslední desítky let.

Podle hlavního ekonoma Boston Consulting Group pro Velkou Británii Raoula Ruparela se všechny potíže vracejí právě k ekonomickému výkonu. Slabé výsledky země umocňují všeobecný dojem, že se situace nikam neposouvá. Starmer i předchozí čtyři premiéři sice správně označili nízký hospodářský růst za klíčový problém a udělali z jeho řešení svou prioritu. Výraznějšího oživení se však dosáhnout nepodařilo, zatímco státní dluh dál rostl. Vládní kabinety tak ztratily finanční prostředky potřebné na řešení chátrající infrastruktury či nedostatku bydlení.

Ruparel upozorňuje, že rostoucí hospodářství dává státu flexibilitu investovat, utrácet nebo snižovat daně. Růst britského hrubého domácího produktu se však od nástupu Theresy Mayové do úřadu pohyboval v průměru pouze kolem jednoho procenta ročně. Podobně neuspokojivý byl i vývoj HDP na obyvatele, který lépe odráží reálnou životní úroveň populace. Právě tato skepse pomohla v předchozích parlamentních volbách k drtivému vítězství Labouristické straně, která slibovala změnu. Lidé toužili po obratu po čtrnácti letech vlády Konzervativní strany, jež byla poznamenána pandemií, válkou na Ukrajině, brexitem i úspornými opatřeními.

Očekávaná změna se však projevovala jen velmi pomalu, což rychle zhoršilo vnímání Starmerova působení. Nespokojenost veřejnosti se projevila v květnových místních volbách, kde labouristé utrpěli těžké ztráty, což v podstatě zpečetilo premiérův osud. Ředitel organizace Work Foundation Ben Harrison potvrdil, že největší starostí lidí napříč zemí zůstávají dlouhodobé tlaky spojené s životními náklady. Starmerův nástupce tak zdědí stejně nevýraznou ekonomiku, se kterou se potýkal jeho předchůdce. Dosáhnout rychlého obratu přitom nebude snadné, protože výstavba infrastruktury nebo snižování cen energií vyžadují čas.

Zástupkyně hlavního ekonoma Capital Economics Ruth Gregoryová sice uvedla, že vláda přišla s některými dobrými nápady, jako je podpora výstavby bytů a investic. Kvůli sérii chyb a špatné realizaci však bude výsledný pozitivní dopad pravděpodobně zanedbatelný. Mezinárodní měnový fond navíc snížil svůj odhad růstu britské ekonomiky pro letošní rok na pouhých osm desetin procenta. Tento pokles ovlivnil mimo jiné válečný konflikt v Íránu, který se promítá do vyšších cen energií. Podle šéfky Konfederace britského průmyslu Rain Newton-Smithové ekonomické potíže země s výměnou premiéra nezmizí. Dodala, že nový předseda vlády musí jednat rychle, aby uklidnil podniky i investory, ochránil životní úroveň a předložil věrohodný a splnitelný plán hospodářského růstu.