Starmer podlehl masivnímu tlaku a v pondělí rezignuje, domnívá se britský tisk

Rychlý posun událostí nepřímo potvrdil ministr obchodu Peter Kyle, který v televizním rozhovoru uvedl, že se premiér zachová tak, aby to bylo v nejlepším zájmu země. Starmer podle něj v těchto chvílích intenzivně reflektuje politickou realitu a vážné výzvy, kterým jeho administrativa čelí. Kyle zároveň přiznal, že s premiérem vedl v pátek dlouhý rozhovor, v němž šéf kabinetu opakovaně žádal o radu, co lidé v současné situaci od vedení státu očekávají.

Tlak na současného vůdce britských labouristů roste již delší dobu, přičemž řada poslanců je přesvědčena, že problémem není samotná strana, nýbrž spíše osobní nepopularita muže v jejím čele. Podle zákonodárců je to právě Starmer, kdo stranu brzdí v rozvoji. Poslední kapkou se v tomto ohledu stal výsledek doplňovacích voleb v obvodu Makerfield, kde s výrazným náskokem zvítězil bývalý starosta Manchesteru Andy Burnham, který porazil kandidáta formace Reform UK, získal nadpoloviční většinu hlasů a zajistil si tak návrat do Westminstru.

Pro labouristické poslance, kteří dosud marně hledali recept na úspěch proti straně Nigela Farage, představuje Burnham ideálního kandidáta na nového lídra, neboť v praxi dokázal tuto konkurenci jednoznačně porazit. Seznam poslanců požadujících Starmerův odchod se po čtvrtečním hlasování rapidně rozrostl a v soukromí se k nim přidali i klíčoví členové kabinetu. O tom, že autorita premiéra zcela zkolabovala, svědčí i skutečnost, že ministryně zahraničí Yvette Cooperová, ministryně vnitra Shabana Mahmoodová a ministryně dopravy Heidi Alexanderová premiérovi osobně doporučily rezignaci, a přesto zůstávají na svých vládních postech.

Vzhledem k těmto okolnostem se Andy Burnham stal jednoznačným favoritem na post příštího britského premiéra, přičemž jeho tým odhaduje, že má v tuto chvíli podporu přibližně dvou stovek labouristických poslanců, což činí zhruba polovinu parlamentní frakce. Burnhamovi stoupenci jsou si proto stále jistější, že by převzetí moci mohlo proběhnout formou takzvané aklamace bez nutnosti zdlouhavého vnitrostranického souboje. Ministři loajální Starmerovi navíc dali premiérovi ultimátum, aby o svém odchodu rozhodl do konce víkendu, jinak bude čelit nucenému odvolání na úterním zasedání vlády.

Pokud Starmer skutečně rezignuje, zůstává otázkou, zda se do boje o nejvyšší úřad zapojí ještě někdo další. Bývalý ministr zdravotnictví Wes Streeting, který minulý měsíc na svou funkci rezignoval, sice dříve sliboval vlastní kandidaturu, avšak jeho spojenci nyní naznačují, že by bylo lepší vést s ostatními uchazeči rozhovory o budoucím uspořádání a uzavřít dohodu. Případný nový vyzyvatel by navíc musel v krátkém čase sehnat podpisy alespoň 81 poslanců, což představuje nezbytnou dvacetiprocentní hranici pro zařazení na volební lístek.

Mezi zákonodárci nicméně panují neshody ohledně toho, jak by měl vypadat spořádaný přechod moci a jak dlouho by měl trvat. Vlivné osobnosti z Burnhamova tábora prosazují, aby nový lídr převzal vedení až kolem výroční stranické konference na konci září, což by mu poskytlo dostatek času na přípravu vládní agendy. Jiní přední příznivci manchesterského politika však varují, že tříměsíční bezvládí by ochromilo chod celého státu a vedlo by ke spekulacím, které by Burnhamovi znemožnily jasně definovat své politické cíle hned na počátku mandátu.

Předmětem diskusí je již nyní také obsazení klíčového postu ministra financí. V posledních dnech se mluvilo o souboji mezi ministrem energetiky Edem Milibandem a ministryní vnitra Shabanou Mahmoodovou, ta však podle všeho po případném střídání stráží zůstane ve svém současném úřadu. Možné jmenování Milibanda do čela státní pokladny vyvolává značné obavy u pravicového křídla Labouristické strany, které v něm vidí jasný posun politického kurzu směrem doleva. Proti jeho nominaci se veřejně postavila také generální tajemnice odborového svazu Unite Sharon Grahamová.

Andy Burnham a jeho nejbližší spolupracovníci se během tohoto víkendu záměrně stáhli do ústraní, aby poskytli Starmerovi prostor k promyšlení volebního výsledku z Makerfieldu a k samostatnému rozhodnutí o dalším postupu. Pokud se očekávání naplní, Spojené království směřuje k tomu, že bude mít sedmého premiéra během pouhých deseti let, a to pouhé dva roky poté, co Starmer dovedl labouristy k drtivému vítězství ve všeobecných volbách se ziskem většiny 174 poslaneckých křesel.

Dosavadní Starmerovo vládnutí však zásadně poškodila řada kontroverzí a politických obratů, mezi něž patřilo například rozhodnutí o omezení příspěvků na zimní palivo pro seniory nebo jmenování Petera Mandelsona velvyslancem ve Washingtonu. V důsledku toho se vládní strana propadla v průzkumech veřejného mínění a v čele více než tří stovek národních anket se nepřetržitě drží opoziční Reform UK. Mnoho labouristických poslanců je proto pevně přesvědčeno, že bez okamžité výměny na premiérském postu vyhraje příští parlamentní volby Nigel Farage.