The Guardian: Trump není schopen rozlišit, kdo je na Ukrajině agresor a kdo oběť

Ačkoliv poslední návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Bílém domě minulý pátek nebyla takovou pohromou jako ta v únoru, kdy ho Donald Trump a jeho viceprezident JD Vance veřejně ponížili v Oválné pracovně, byla podle všech zpráv znepokojivou zkušeností. Před schůzkou naznačovaly Trumpovy veřejné úvahy, že jeho postoj vůči Vladimiru Putinovi zesílil, a to až do té míry, že byl ochoten prodat Kyjevu rakety Tomahawk s dlouhým doletem, což by mělo strategický význam. V době, kdy Zelenskyj dorazil do Washingtonu, si to ale americký prezident rozmyslel a místo toho svému hostu přednášel o nutnosti územních ústupků Rusku.

Tento vzorec chování je již dobře známý. Od svého znovuzvolení se Trump opakovaně zdráhá přejít od tvrdých slov vůči Rusku k významné akci. Falešné termíny, do kterých měl Putin učinit podstatné kroky k míru, přicházely a odcházely, přičemž Kreml je přijal s lhostejností. Minulý týden americký ministr války Pete Hegseth prohlásil, že Washington je připraven "uložit sankce", pokud Rusko bude v konfliktu pokračovat. Nicméně dvouhodinový telefonát na Putinovu žádost stačil k tomu, aby tato hrozba polevila a Trump se mohl opět postavit do role neutrálního arbitra mezi dvěma válčícími stranami.

Návrat k tomuto zákeřnému a amorálnímu přístupu představuje pro Zelenského moment diplomatického nebezpečí. Trump použil jazyk, který se hodí spíše k popisu sporné realitní transakce než k ilegální invazi, která stojí statisíce životů. Pro Fox News řekl, že Putin "si něco vezme… vyhrál určitý majetek". V případě, že by se plánovaná schůzka amerického a ruského prezidenta uskutečnila v Budapešti, jejímž hostitelem má být Putinovi nakloněný maďarský premiér Viktor Orbán, diskuse o potenciálním rozdělení Ukrajiny bude dominovat programu, stejně jako se stalo při neúspěšném setkání na Aljašce.

Tato vyhlídka by měla přimět k zamyšlení evropské lídry před summitem Evropské unie, který se koná koncem tohoto týdne v Bruselu. Po podpisu mírové dohody v Gaze, ke kterému Putin neopomněl srdečně pogratulovat, se Trump začal sám označovat jako "prezident-mediátor". Je velmi pravděpodobné, že se pokusí hrozbami dotlačit Zelenského k nepřijatelné dohodě, která by odměnila ruskou agresi. Cílem je vylepšit si svou údajnou pověst nejvyššího mírotvorce, což je paradoxní a ponuré.

Je kriticky důležité, aby Evropa poskytla Ukrajině zdroje a vytrvalost, které jí umožní takovému tlaku odolat. Podle zpráv dochází k pokroku v návrzích, které podporuje i německý kancléř Friedrich Merz. Tyto návrhy by umožnily využít zmrazená ruská aktiva k zajištění bezúročné půjčky Kyjevu ve výši 122 miliard liber. Takové finanční prostředky, ať už budou získány jakkoli, budou klíčové pro podporu ukrajinského obranného úsilí i v příštím roce. Na symbolické úrovni se rovněž objevují náznaky nového odhodlání najít způsoby, jak obejít Orbánův odpor k posunu ukrajinské nabídky na členství v EU.

Zatímco Trump sleduje svou proměnlivou cestu, řízenou pouze ješitností, merkantilismem a obdivem k použití hrubé síly, budou muset být lídři EU kreativní a odhodlaní. Musí zajistit, aby zájmy Ukrajiny byly v nadcházejících týdnech a měsících adekvátně bráněny. Putin znovu hraje s americkým prezidentem a využívá absence morálního kompasu ve Washingtonu. Na druhé straně Atlantiku je proto více než kdy jindy zapotřebí robustní protiváha.