Dlouhá historie vánočního koření. Sloužilo i jako lék

S předvánočním obdobím se pojí vůně skořice. Toto aromatické koření, které se získává z kůry tropického stromu skořicovníku, má původ již ve starověké Číně, kde se využívalo především jako lék. Z Číny se ještě v období starověku skořice rozšířila do Egypta nebo Řecka, i v těchto zemích ji používali jako lék. A léčivé účinky skutečně má. Dokáže podpořit chuť k jídlu, má příznivý vliv na krevní oběh, pomáhá při nachlazení a kašli, užívá se jako přírodní antibiotikum. Skořice ovšem také bývá častým alergenem.

Skořice se začala více šířit do světa až v souvislosti se zámořskými plavbami v průběhu 16. století. Do Evropy se dostala nejprve do Portugalska a Nizozemí, odkud se dále draze prodávala coby exotická a luxusní komodita. V 16. a 17. století se již skořice objevovala i v českých kuchařských knihách. Tehdy se přidávala spolu s dalším kořením do sladkých i slaných kaší, ale třeba také do pokrmů z vnitřností, do polévek, nebo k rybám, často zejména do omáček k masu. Takto koření hojně využívala ještě Magdalena Dobromila Rettigová. Z poněkud kuriózních receptů se z 16. století dochoval ten na kaši z mozku telecího:

„Uvař mozek, rozetři ho na míse a rozpusť dobrým vínem, potom to vlej do kotlíku, zavař hrst nebo dvě hrsti krupice, ožluť šafránem, přidej kmín a med a na míse posyp skořicí.“

Mezi vánoční koření patří také vanilka. Jedná se o plod zvláštního druhu orchideje rostoucí v Mexiku. Sladce vonící koření zde znali již staří Aztékové, kteří ho často přidávali do nápoje připravovaného z kakaa. Ten nekonzumovali jenom kvůli jeho lahodné chuti, ale také jako lék. Stejně jako skořice, také vanilka se objevila v Evropě díky zámořským plavbám v 16. století. Brzy se začala používat v kuchyni, ale také v léčitelství nebo při výrobě parfémů. Dodnes patří mezi dražší druhy koření. Tak tomu bylo i v minulosti, a proto se v kuchyni využívalo jenom málo, a to do svátečních dezertů a sladkých pokrmů. Kupříkladu slavná Magdalena Dobromila Rettigová přidávala vanilku do koláčů, nákypů, dortů nebo zmrzliny. 

Badyán, koření ve tvaru hvězdičky, je také spojeno s vánočním časem. Tak jako skořice má původ ve staré Číně. V Evropě a na našem území se začal používat ve sladké i slané kuchyni někdy v 17. století. Stejně jako dnes, i dříve byl ingrediencí do perníku, povidel, kompotů, marmelád a později do čajových směsí, sušenek a o adventním čase patří do cukroví a svařeného vína nebo punče.

Už od středověku se u nás využívá hřebíček, rovněž pocházející ze staré Číny. Tehdy ho k nám dováželi arabští obchodníci jako drahou vzácnost. Od 15. století mělo toto koření své pevné místo v kuchyni, ale také v lidovém léčitelství. Tam se hřebíček používal jako surovina pro výrobu dezinfekčních prostředků nebo kloktadel užívaných při bolestech zubů. Své široké využití mělo koření i v gastronomii. Dávalo se do sladkých kaší i omáček k vařenému a pečenému masu, často se kombinovalo se zvěřinou.