Trump Evropě přidělává kvůli Ukrajině čím dál víc problémů. Summit NATO v Haagu ji může zlomit vaz, varuje analýza

Jedním z klíčových faktorů, který může ovlivnit další průběh konfliktu, je přístup Spojených států. Administrativa prezidenta Joea Bidena nadále prosazuje podporu Ukrajině, avšak rostoucí politická opozice v americkém Kongresu tuto pomoc zpomaluje. Republikánská část zákonodárců se stále více staví proti dalším miliardám dolarů směřujícím do Kyjeva, což může v budoucnu výrazně ovlivnit ukrajinskou obranyschopnost.

Napětí navíc zvyšuje i nadcházející prezidentská kampaň v USA. Prezident Donald Trump, který má šanci vrátit se do Bílého domu, naznačil, že by v případě svého zvolení mohl přehodnotit americkou podporu Ukrajině a usilovat o rychlé ukončení konfliktu. To vyvolává obavy mezi evropskými spojenci, kteří se obávají, že by oslabení americké podpory mohlo změnit dynamiku války ve prospěch Ruska.

Na bojišti se ruské jednotky snaží upevnit své pozice, především v oblastech východní a jižní Ukrajiny. Přestože ukrajinská armáda podniká protiútoky a úspěšně brání strategicky důležitá města, její síly čelí stále větším problémům, ať už jde o nedostatek munice, vyčerpané jednotky nebo zpomalující se tok vojenského vybavení ze zahraničí.

Kreml mezitím pokračuje v eskalaci konfliktu. Rusko rozšiřuje svou vojenskou výrobu, posiluje obranné linie a stále více využívá ekonomického tlaku na západní země. Navzdory sankcím se mu daří udržet ekonomiku v chodu, přičemž vojenský průmysl je nyní jedním z hlavních pilířů ruského hospodářství.

Evropa se nachází v obtížné situaci. I když většina členských států NATO nadále podporuje Ukrajinu, jejich kapacity nejsou neomezené. Evropská unie přijala několik programů na zvýšení produkce munice a dodávek zbraní, avšak jejich realizace je zdlouhavá. K tomu se přidávají vnitropolitické problémy některých zemí, kde roste tlak na ukončení války diplomatickou cestou.

Mezitím Ukrajina volá po dalším posílení vojenské pomoci, včetně dodávek modernějších zbraní a větší podpory pro svou ekonomiku. Prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně varoval, že bez silnější podpory může Ukrajina čelit značným obtížím v obraně svého území.

Vzhledem k nejasnému postoji Spojených států, ruské ofenzivě a složité situaci v Evropě zůstává budoucnost konfliktu nejistá. Klíčové rozhodnutí o dalším směru války mohou přinést až nadcházející měsíce, přičemž jakékoli oslabení podpory Západu by mohlo zásadně změnit současnou situaci na frontě. 

Se zvyšujícím se napětím v Evropě a pokračující válkou na Ukrajině se diskuze o rozpočtu na obranu stává klíčovým tématem pro členské státy NATO. Plánované posílení aliančních sil na východním křídle si vyžádá výrazné navýšení výdajů, přičemž 3 % HDP se začínají jevit jako nový standard místo dosavadních 2 %. Ačkoliv by takový nárůst znamenal pro evropské země dodatečné náklady ve výši přibližně 125 miliard dolarů, historicky se jedná o úroveň, kterou západoevropské země dosahovaly již na konci studené války.

V rámci příprav na červnový summit NATO v Haagu v roce 2025 se objevují hlasy, že zvýšení výdajů by mohlo zmírnit negativní postoj amerického prezidenta Donalda Trumpa k alianci. Ten by mohl tento krok prezentovat jako svůj úspěch, přestože hlavním faktorem změny by byla ruská agresivní politika. Přesto zůstává otázkou, jak evropská veřejnost přijme vyšší finanční zátěž, zejména v Německu, kde podpora Ukrajiny čelí rostoucímu skepticismu.

Dalším potenciálním problémem je vnímání, že zvýšené obranné rozpočty slouží především k obohacení amerického zbrojního průmyslu. Evropská komise ve své takzvané Draghiho zprávě uvedla, že až dvě třetiny nových evropských obranných zakázek směřují k americkým firmám. Výzkum Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) však tuto informaci vyvrátil a stanovil skutečný podíl na přibližně 30 %. Přesto zůstává otázka férového rozdělení vojenských zakázek mezi Evropu a USA klíčovým tématem politických debat.

Zásadním bodem ovšem zůstává, co se stane, pokud Spojené státy přestanou poskytovat vojenskou pomoc Ukrajině. V takovém případě by náklady na válku pro Evropu vzrostly více než dvojnásobně. Navíc, pokud by USA odmítly podpořit případnou evropskou mírovou misi na Ukrajině, bylo by prakticky nemožné takovou operaci realizovat bez odpovídající vojenské síly. Evropa by se musela připravit na rozmístění brigád v rozsahu daleko převyšujícím kapacity, které byly nasazeny například při operacích na Balkáně.

Donald Trump opakovaně signalizoval ochotu změnit strategický přístup Spojených států a vyzval Rusko, aby jednalo podle svého uvážení, což by mohlo zničit současné transatlantické vazby. Pokud by se jeho politika zaměřila výhradně na vyžadování vyšších příspěvků od evropských spojenců – nejprve 3 %, nyní údajně až 5 % HDP – mohla by se aliance ocitnout v existenční krizi. Dánsko, které patří mezi nejbližší spojence USA v NATO, se již stalo terčem jeho výhrůžek, včetně možnosti zavedení obchodních sankcí, pokud bude nadále odmítat americkou snahu o anexi Grónska.

Vztahy mezi USA a Evropou by tak mohly být otráveny vzájemnými obviněními z vydírání a nátlaku, což by výrazně ovlivnilo budoucí obranné strategie kontinentu. Pokud by Spojené státy zcela ustoupily ze své angažovanosti v Evropě, aliance by musela plně kompenzovat chybějící americké kapacity. Studie IISS ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu odhadovala dodatečné náklady na evropskou obranu v rozmezí 100 až 350 miliard dolarů. Ruská agrese však ukázala, že tyto odhady mohly být podceněné, zejména kvůli enormní spotřebě munice a zbraní v moderním konfliktu.

Otázkou zůstává, zda by Evropa byla schopna se strategicky sjednotit a zajistit dostatečné financování, které by v krajním případě mohlo přesáhnout i zmíněná 3 % HDP. Jakékoli rozhodnutí v tomto směru by ale mělo dalekosáhlé důsledky nejen pro Evropu, ale i pro globální geopolitickou situaci. Pokud by USA oslabily své vazby s Evropou, čelily by vzrůstající čínské hrozbě bez podpory Evropské unie, která zůstává největším ekonomickým blokem světa. To by mohlo zásadně narušit nejen transatlantické vztahy, ale i celkovou důvěru amerických spojenců v indo-pacifické oblasti, kteří by se mohli obávat podobného scénáře opuštění.