Trump má před sebou nesplnitelný úkol. Aby protiíránské sankce fungovaly, potřebuje Čínu

Hlavním faktorem určujícím úspěch či selhání celého amerického tlaku však zůstává Čína. Druhá největší ekonomika světa představuje pro Teherán zásadní hospodářské spásné lano, jelikož odebírá naprostou většinu íránského exportu ropy. Získat čínského prezidenta Si Ťin-pchinga pro podporu americké strategie je ale pro Washington téměř nesplnitelným úkolem. Peking jednostranné americké sankce dlouhodobě odmítá, označuje je za nelegitimní a trvá na svém právu provádět běžný obchod s jakýmkoli partnerem.

Čínské ministerstvo zahraničí v reakci na vyhlášení nové americké operace podle CNN uvedlo, že přijme veškerá nezbytná opatření k ochraně svých legitimních práv a zájmů. Mluvčí čínské diplomacie Lin Ťien zdůraznil, že ekonomická válka a strategie maximálního tlaku napětí nevyřeší, ale pouze dále vyostří konflikty a naruší globální hospodářský i finanční řád. Čína se navíc spoléhá na to, že Spojené státy nebudou chtít riskovat přímou ekonomickou konfrontaci krátce před nadcházejícími americkými volbami.

Situaci dále komplikuje plánované zářijové setkání Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga ve Spojených státech. Obě strany před touto významnou vrcholnou schůzkou usilují o prodloužení křehkého obchodního příměří, které má vypršet na podzim. Americký prezident v předstihu prohlásil, že při předchozím květnovém jednání nepožadoval po čínském lídrovi v otázce Íránu žádné ústupky. Tento postoj může Peking vnímat jako projev americké nejistoty ohledně řešení vleklého blízkovýchodního konfliktu.

Čína dováží íránskou ropu prostřednictvím stínového systému, který je navržen tak, aby byl zcela izolován od amerického dolaru i sankčních mechanismů. Nákupy realizují nezávislé rafinérie, jež využívají síť soukromých přístavů, tankerů a finančních institucí, které se oficiálně neobjevují v mezinárodních registrech. Zástupci amerického ministerstva financí přesto tvrdí, že mají zmapované veškeré vazby a že mnohé z těchto dceřiných společností jsou majetkově propojeny s čínskými státními podniky.

Zavedení přímých sankcí proti velkým čínským bankám by však pro Washington znamenalo překročení pomyslné červené linie. Ministr financí Scott Bessent na dotazy novinářů, proč nezavedl okamžité sankce vůči čínskému bankovnímu sektoru, reagoval prohlášením, že nemá zájem na rozvrácení globálního finančního systému. Peking navíc disponuje silným pákou v podobě kontroly nad globálními zásobami vzácných zemin, které jsou nezbytné pro americký automobilový, letecký i technologický průmysl.

Ačkoli Peking oficiálně podporovat americký sankční režim nebude, čínští analytici poukazují na to, že obě mocnosti sdílejí určité společné zájmy. Čína má zájem na stabilizaci situace v Hormuzském průlivu a obnovení bezpečné námořní dopravy pro své obchodní lodě. Čínská diplomacie v posledních dnech stupňuje výzvy k řádnému provozu v průlivu a angažuje se v jednáních s představiteli Blízkého východu. Vedení v Pekingu však odmítá vystupovat jako nástroj americké politiky maximálního tlaku.