Trump nutně potřebuje válku s Íránem ukončit. Nemá ale jak

Po dnech kolísavé rétoriky naznačil prezident v pondělí první možnou deeskalaci, když hovořil o patnácti bodech shody při produktivních rozhovorech. Teherán však jakýkoli dialog popřel, což vnáší do situace značnou nejistotu. Optimistický pohled podle analýzy CNN naznačuje, že obě strany dosáhly bodu, kdy jsou náklady na další stupňování konfliktu tak děsivé, že oba aktéři nutně potřebují najít způsob, jak z krize ven.

Trump dříve zahnal oba nepřátele až na samotnou hranu propasti, když pohrozil bombardováním elektráren v případě, že Írán neuvolní Hormuzský průliv. Tato strategická tepna je naprosto klíčová pro světový export ropy. Teherán v reakci na to slíbil odvetu v podobě zničení životně důležité infrastruktury v arabských státech Perského zálivu, které jsou spojenci USA.

Taková eskalace by mohla vyvolat globální recesi a drasticky zhoršit humanitární podmínky pro íránské civilisty, kterým Trump paradoxně sliboval pomoc. Existuje však mnoho důvodů ke skepsi ohledně toho, zda je průlom skutečně na dosah. Nevyzpytatelná a často rozporuplná rétorika administrativy totiž zbavuje jakékoli oficiální prohlášení potřebné důvěryhodnosti u mezinárodních partnerů i nepřátel.

Prezidentův zvyk útočit právě v době vlastních termínů znamená, že by nikoho nepřekvapilo, kdyby pětidenní moratorium na údery sám porušil. Někteří kritici si navíc všímají, že toto příměří trvá přesně po dobu obchodního týdne na globálních trzích. Vzhledem k tomu, že ceny ropy prudce rostly a akciové trhy klesaly, mohl se Trump pouze snažit o dočasné uklidnění finančního sektoru.

Tato strategie zatím zafungovala, protože indexy Dow Jones i S&P 500 vzrostly o více než procento, zatímco cena ropy Brent klesla o jedenáct procent. Trump však může potřebovat čas i z ryze vojenských důvodů. Americké síly, které by byly schopny provést invazi na ostrov Chark nebo obsadit pobřežní regiony, totiž v oblasti ještě nejsou plně zformovány a čeká se na další jednotky.

Je také nutné brát v úvahu, že Trump často využívá nadsázku a jeho tvrzení o tom, jak Írán zoufale touží po dohodě, mohou být značně nadnesená. Jeho prudké obraty, kdy jeden den mluví o ukončení války a druhý o eskalaci, sice neodpovídají tradicím stabilního válečného vedení, ale jsou pro něj typické. Pondělní události tak mohou být jen lstí, která mu má umožnit tvrdit, že jeho tvrdý přístup přinesl diplomatické ovoce.

Tato nepředvídatelnost a snaha o zmírnění krizí, které sám vyvolal, provází Trumpa celou jeho kariérou i osobním životem. Tímto způsobem se mu daří oddalovat konečné zúčtování a odkládat nejhorší následky svých činů v nekonečném improvizačním tanci. Přesto existuje střízlivá možnost, že tato metoda bude v Perském zálivu testována až za hranice svých možností.

Írán je sice technicky i početně v nevýhodě proti americkým a izraelským útokům a utrpěl těžké ztráty, ale konflikt trvající čtvrtý týden ukázal i jeho sílu. Efektivním uzavřením Hormuzského průlivu drží íránský režim jako rukojmí nejen globální ekonomiku, ale i politické naděje Republikánské strany v nadcházejících listopadových volbách. Logika napovídá, že radikální režim nebude ochotnější ustoupit Trumpovým požadavkům poté, co přišel o své nejvyšší vedení.

Trumpovy podmínky pro ukončení války, které zahrnují vzdání se jaderného programu a balistických raket, jsou pro Teherán pravděpodobně nepřijatelné. Poslední týdny totiž Íránu ukázaly, proč by takové zbraně mohl považovat za jedinou pojistku proti budoucím útokům cizích mocností. I kdyby rozhovory začaly, není jasné, kdo by za Írán vyjednával, protože režim mohl po ztrátě klíčových postav decentralizovat svou autoritu.

Dosavadní letecká válka sice snížila íránskou hrozbu v regionu, ale pokud hrubá síla režim dosud nepoložila, není jasné, proč by se Írán vzdával svého vlivu bez ústupků z americké strany. Trump nyní čelí situaci bez dobrých řešení, protože eskalace nezaručuje bezpečnost plavby a vyslání pozemních vojsk by znamenalo překročení politického Rubikonu, proti kterému v minulosti sám vystupoval.

Další kroky v této napjaté situaci mohou zahrnovat buď pokračování leteckých úderů, nebo pokus o vyhlášení vítězství a následný odchod z oblasti.