Trump sliboval ochranu íránských demonstrantů. Ani my nevíme, co teď udělá, přiznává Bílý dům

Podle tiskové mluvčí Bílého domu Karoline Leavittové nikdo kromě samotného prezidenta přesně neví, jaký krok zvolí. Trumpovi poradci mají v těchto dnech předložit seznam možných opatření, přičemž sám prezident potvrdil, že zvažuje velmi razantní varianty. Motivací mu může být nedávný úspěch ve Venezuele, kde zajetí Nicoláse Madura označil za jednu z nejúspěšnějších operací v historii USA. Vojenská intervence se tak v očích Washingtonu může zdát jako lákavá cesta k dalšímu vítězství.

Možnosti odvetného úderu jsou široké. USA již v minulosti dokázaly zasáhnout íránské cíle na dálku, například pomocí neviditelných bombardérů B-2, které ničily klíčová jaderná zařízení. Pentagon má údajně připravený dlouhý seznam cílů, který zahrnuje nejen vojenské objekty, ale i postavy režimu zodpovědné za represe. Kromě přímých útoků jsou ve hře i skryté metody, jako jsou kybernetické operace nebo psychologické kampaně zaměřené na rozvrácení íránské velitelské struktury.

Analytici však varují, že Írán není Venezuela. Jde o režim zocelený desítkami let konfliktů a odstranění jedné postavy pravděpodobně nepovede k okamžitému kolapsu celého systému. Trump si je navíc dobře vědom historických nezdarů. Často zmiňuje katastrofální pokus Jimmyho Cartera o záchranu rukojmí v roce 1980, který skončil smrtí amerických vojáků a Carterovou volební porážkou. Riziko, že by „boty na zemi“ mohly vést k podobnému fiasku, zůstává pro současnou administrativu velkým varováním.

Klíčovou otázkou zůstává, co je vlastně konečným cílem Washingtonu. Odborník na Blízký východ Will Todman se domnívá, že Trumpovi jde spíše o ovlivnění chování režimu než o jeho okamžité svržení. Cílem by mohlo být zastavení masakrů, vynucení ústupků v jaderných rozhovorech nebo prosazení reforem výměnou za částečné uvolnění sankcí. Zatímco Teherán navenek vystupuje neústupně, z Bílého domu zaznívají zprávy o soukromých snahách íránských představitelů o vyjednávání.

Diplomacie je sice podle administrativy stále prioritou, ale pokračující krveprolití v ulicích íránských měst ji činí politicky neudržitelnou. Pokud Washington nezasáhne, riskuje, že bude působit slabě a demoralizuje protestující. Omezený vojenský úder by naopak mohl dodat demonstrantům odvahu a vnést paniku do řad režimu. Existuje však i nebezpečí, že by vnější útok mohl sjednotit část obyvatelstva kolem vlády pod praporem nacionalismu.

Do rozhodování vstupují i hlasy íránského exilu. Reza Pahlaví, syn posledního šáha, otevřeně vyzývá k brzké intervenci. Podle něj je rychlý zásah jedinou cestou, jak zabránit dalšímu umírání a zajistit kolaps teokracie. Pro Trumpa jde o mimořádně složitou rovnici, ve které figuruje i íránský raketový arzenál a spojenci Teheránu v regionu, jako jsou jemenští Húsíové nebo milice v Iráku, kteří jsou stále schopni odvety.