Trumpovy daňové škrty mohou spustit finanční krizi, varuje ekonom

V komentáři zveřejněném 2. července 2025 Lachman tvrdí, že „One Big Beautiful Bill Act“, který má Kongres schválit do 4. července, by mohl vážně ohrozit stabilitu amerického hospodářství. Namísto fiskální odpovědnosti zákon podle něj ještě více prohlubuje rozpočtový deficit a zvyšuje riziko inflace.

Začínající krizi podle Lachmana naznačuje především chování amerického trhu s dluhopisy. Přestože Federální rezervní systém snížil od září 2022 úrokové sazby o jeden procentní bod, výnosy desetiletých vládních dluhopisů paradoxně vzrostly o 60 bazických bodů. Místo poklesu sazeb, který by odpovídal nižší inflaci, tak rostou obavy, že americká vláda bude nucena své dluhy řešit prostřednictvím inflační daně.

Tento trend potvrdila i ratingová agentura Moody’s, která v květnu snížila hodnocení amerických státních dluhopisů a přidala se k dalším agenturám, které USA odebraly prestižní rating AAA.

Ještě znepokojivější je podle Lachmana vývoj amerického dolaru. Od začátku roku oslabil vůči světovým měnám o deset procent, přestože kombinace vysokých cel a vyšších amerických sazeb by měla kurz dolaru naopak posilovat.

Trumpova cla totiž zvýšila konkurenceschopnost amerických výrobků a zároveň by vyšší rozdíl mezi americkými a evropskými či čínskými úrokovými sazbami měl přilákat investory k americké měně. Přesto dolar padá, což autor interpretuje jako „ztrátu důvěry v americkou ekonomickou výjimečnost“.

Dalším signálem obav investorů je prudký nárůst ceny zlata o 30 % od začátku roku. Některé centrální banky navíc začínají přesouvat své rezervy z dolarových aktiv do zlata – což podle Lachmana zrcadlí narůstající nedůvěru v americkou schopnost splácet své závazky bez použití inflace jako nástroje k jejich znehodnocení.

Lachman rovněž varuje, že přijetí Trumpova rozpočtového návrhu by mohlo urychlit příchod recese. „One Big Beautiful Bill“ totiž nejenže prodlužuje platnost daňových škrtů z roku 2017, ale také ruší daně z dýšek, přesčasových hodin a dokonce i ze sociálního zabezpečení. Podle odhadů Kongresového rozpočtového úřadu by tento návrh zvýšil rozpočtový deficit o tři biliony dolarů v příští dekádě.

Veřejný dluh by do roku 2030 dosáhl hodnoty 100 % HDP, což by bylo více než po druhé světové válce. Výdaje vlády na úroky by navíc převýšily výdaje na obranu.

Trump navíc vyvíjí tlak na šéfa Fedu Jeroma Powella, aby dále snižoval sazby, i když inflace stále zůstává nad dvouprocentním cílem centrální banky. Tento politický tlak zvyšuje nervozitu investorů, stejně jako klauzule v návrhu zákona, která by umožnila zavést až 20% daň na úrokové výnosy z amerických dluhopisů vlastněných investory ze zemí, které Trump označí za „daňově neférové“.

Lachman připomíná slavný citát ekonoma Rudiego Dornbusche: „Ekonomické krize přicházejí mnohem později, než bychom čekali. Ale když už přijdou, udeří mnohem rychleji, než si dovedeme představit.“

Podle něj by prezident Trump měl tyto signály vnímat jako varování a okamžitě změnit směr své rozpočtové politiky. To by znamenalo nejen omezit výdaje, ale také zvýšit příjmy – podobně jako navrhovala dvoustranná komise Bowles-Simpson v roce 2010.

Lachman však v závěru poznamenává, že s ohledem na současný politický kurz nemáme očekávat, že by Trump v dohledné době učinil takový obrat.