Trumpův mírový plán téměř plně vyhovuje požadavkům Putina, odhaluje analýza

Většina textu se podle CNN nápadně podobá maximalistickým pozicím, které Rusko zastávalo během rozhovorů v Istanbulu v roce 2022. Tehdy ruské síly ovládaly větší část Ukrajiny a tříleté vojenské neúspěchy byly teprve před nimi. Než se plán detailně rozebere, je nutné zdůraznit klíčové načasování tohoto, z velké části Moskvou iniciovaného návrhu.

Ruské síly se nacházejí v nejlepší pozici za poslední rok. Jsou jen týdny, možná dny, od obsazení strategického východního vojenského uzlu Pokrovsk, o který se tvrdě bojuje od loňského léta. Pokud by Rusové město dobyli, narazili by směrem na západ na jen málo velkých, ukrajinskými silami kontrolovaných center. Oblast za Pokrovskem je převážně rovná a otevřená, což je ideální pro rychlý postup. Moskva také zaznamenala průlom v Záporožské oblasti. Armáda zde využívá obrněná vozidla a nebezpečně se přiblížila k Záporoží, přičemž obsadila otevřené a rovné území, které zůstane zranitelné i během zimy.

Ukrajina se nadále potýká s vysokou mírou dezerce a vyhýbání se branné povinnosti, což prohlubuje vážné problémy s lidskými zdroji. Výhoda Kyjeva v oblasti dronů byla oslabena rychlým učením a inovacemi ze strany Ruska. Popularita prezidenta Zelenského dosáhla nejnižšího bodu kvůli rozsáhlému a detailnímu korupčnímu skandálu, který zasahuje jeho nejbližší okolí a odráží se v každodenních výpadcích energie, které Ukrajinci musí snášet.

Ruská iniciativa má očividně za cíl využít bezprecedentní zranitelnost Ukrajiny, kdy domácí politická krize hrozí paralyzovat Zelenského v konfrontaci s frontovými hrozbami. Toto otřesné načasování pro Kyjev může vysvětlovat, proč se Moskva obtěžovala znovu předložit řadu maximalistických požadavků, které Ukrajina a její spojenci opakovaně a rázně odmítli. Jeden evropský diplomat to popsal jako Den svišťů. Podstata filmu však nespočívá v tom, že se den stává nudným, ale v tom, že ho člověk musí neustále prožívat znovu.

Těchto 28 uniklých bodů slouží Moskvě dvěma účelům. Představují tak výhodný výchozí bod, že i částečné splnění by bylo obrovským vítězstvím. Zároveň poskytují strukturu, ke které se ruští diplomaté mohou neustále vracet a zpomalovat tak diplomacii, zatímco jejich armáda má na frontě navrch. Požadavky na ústavní odmítnutí členství Ukrajiny v NATO, denacifikaci, záruku neutrality a omezení velikosti ozbrojených sil byly již v istanbulském dokumentu z roku 2022. Tehdy, na vrcholu počátečních ambicí invaze, představovaly amorfní soubor maximalistických podmínek rovnajících se kapitulaci Ukrajiny. Ukrajina od té doby sice statečně přežila, ale boji byla oslabena.

Zjevný ústupek Ruska představuje návrh na použití 100 miliard dolarů ze zmrazených ruských fondů na obnovu Ukrajiny. Nejvíce zničené části Ukrajiny jsou však pod ruskou okupací a tyto peníze by šly Rusku, aby rekonstrukci provedlo podle vlastních podmínek. Dohoda navrhuje, že polovina zisků z rekonstrukce by měla jít Spojeným státům a část peněz by byla investována do společných americko-ruských projektů. Možnost, že by Moskva získala většinu těchto peněz zpět, je obrovská, a plán navíc navrhuje úplné zrušení mezinárodních sankcí, což by byl pro Rusko zásadní finanční přínos.

Plán obsahuje i další tři skryté trny. Prvním je požadavek na uspořádání voleb do 100 dnů od podpisu dohody. To je za současných okolností technicky neproveditelné kvůli demobilizaci, válečné logistice a právním reformám. Výsledkem by bylo ukvapené, špatně provedené hlasování, které by dalo vznik pochybně legitimní vládě a otevřelo Rusům prostor pro manipulaci a dosazení preferovaného kandidáta. Zelenskyj nemůže tento termín přijmout. Obnovení debaty o konci Zelenského mandátu přichází v době jeho nové slabosti.

Druhým je matoucí koncept přeměny částí východního Donbasu pod ukrajinskou kontrolou na demilitarizovanou zónu, která je technicky součástí Ruska. To v podstatě znamená jejich vydání do rukou ruských "civilních" sil. Jde o území, o které by Moskva musela jinak v příštím roce tvrdě bojovat. I kompromis vyhlášení demilitarizované zóny by nahrával ruské historii využití "lidových milicí" k infiltraci a vyhlášení proruského lidového povstání. Zelenskyj nemůže předat město Kramatorsk, protože by se stal vojenskou baštou, ze které by Putin mohl zahájit další snadný útok na Kyjev, možná během několika měsíců. Moskva to ví, ale neustále se k tomu vrací v naději, že Trump nakonec tuto ústupku uvidí jako nutnou součást řešení.

Třetí nástrahou je vágní znění uniklé dohody, která je rychle přeložená a obsahuje několik "pojistek" (snapback clauses). Jedna z nich říká, že bezpečnostní záruky Ukrajiny budou "považovány za neplatné," pokud Kyjev odpálí raketu na "Moskvu nebo Petrohrad bez příčiny" – což je doložka s obrovským rozsahem interpretace. Rusko a Ukrajina budou mít naprosto odlišný pohled na to, co je dostatečná "příčina".

Dohoda také požaduje, aby v Ukrajině byla "odmítnuta nebo zakázána veškerá nacistická ideologie a činnost", což opakuje ruský falešný argument o vládě nacistických extremistů v Kyjevě. Stačilo by, aby se na jednotce objevila krajně pravicová vlajka, nebo symbol SS, a dohoda by mohla být zrušena? Ve své současné podobě je dohoda něco, od čeho Moskva může kdykoli odstoupit s minimálním odůvodněním.

Pokud se Rusko v tomto dokumentu dopustilo nějaké chyby, není to v načasování, ani v hrubé tvrdohlavosti, ale v jasném odhalení, že Moskva si ponechává většinu svých maximalistických požadavků jako výchozí bod. Právě to v minulosti rozzlobilo Trumpa a vedlo k dosud nejpřísnějším americkým sankcím proti ruským ropným gigantům.

Kreml však správně vyhodnotil silné postavení na bojišti, domácí otřesy na Ukrajině, křehkost fronty, evropské obavy o dlouhodobé financování Kyjeva a Trumpovu touhu po Nobelově ceně míru v roce 2026. Pokusil se tak starou myšlenku podat jako novou. Pokud to koupí čas, funguje to. Pokud se třetina požadavků uchytí, nebo se stane součástí slovníku jakékoli budoucí dohody, funguje to. V uplynulém roce bylo vyzkoušeno téměř vše. Pro Moskvu dává smysl zkusit znovu tentýž špatný nápad.