Ukrajina nás přibližuje jaderné válce víc než Kuba, tvrdí Putinův propagandista. Historik vysvětlil, jak to skutečně je

Radchenko vysvětluje, že kubánská krize je historicky považována za jeden z nejnebezpečnějších okamžiků studené války. Přestože hrozilo nebezpečí, že by konflikt mohl eskalovat do jaderného střetu, obě strany – americký prezident John F. Kennedy i sovětský vůdce Nikita Chruščov – měly hluboký strach z jaderné války. Chruščov byl například zděšen návrhem kubánského vůdce Fidela Castra na preventivní jaderný útok.

Navzdory tomu byla situace napjatá, zejména kvůli nedostatku informací o protivníkových záměrech. Například USA netušily, že Sověti rozmístili na Kubě taktické jaderné zbraně, což mohlo vést k fatálnímu rozhodnutí, kdyby Spojené státy zahájily invazi, uvedl pro server Meduza.

Radchenko argumentuje, že současné technologie a komunikace mezi Ruskem a USA významně snižují riziko nechtěné eskalace. Satelitní snímky, signálová zpravodajství a přímé komunikační kanály umožňují oběma stranám lépe monitorovat a chápat situaci. Dokonce i během konfliktu na Ukrajině existuje jistá míra koordinace, například varování o plánovaných raketových útocích.

I když se dnes zdá, že nebezpečí neúmyslné jaderné války je menší, historické incidenty, jako je případ Stanislava Petrova v roce 1983, který ignoroval falešný poplach o jaderném útoku, naznačují, že chyby nejsou zcela vyloučeny. Radchenko však zdůrazňuje, že tyto systémy jsou dnes lépe chráněny proti selhání.

Podle Radchenka je Putin racionální hráč, který využívá jaderné zbraně jako nástroj zastrašování a politického nátlaku. Přestože Putin často zmiňuje možnost použití jaderných zbraní, Radchenko nevěří, že by skutečně plánoval zahájit jaderný útok. Spíše se snaží maximalizovat politické výhody hrozbou, než aby riskoval katastrofu.

Carlson tvrdí, že mezi USA a Ruskem v posledních dvou letech neprobíhá žádná komunikace. Radchenko tento názor odmítá a připomíná, že tzv. „backchannels“ – neoficiální komunikační kanály – jsou z definice neveřejné. Upozorňuje na příklady z minulosti, kdy Sovětský svaz a USA řešily krize přes diplomatické a zpravodajské kanály. I dnes existují přímé linky mezi Washingtonem a Moskvou, které minimalizují riziko špatného porozumění.

Radchenko uznává, že situace mezi USA a Ruskem je nebezpečná, ale odmítá Carlsonovu tezi, že jsme blíže jaderné válce než během kubánské krize. Moderní technologie, komunikace a Putinova zdrženlivost podle něj výrazně snižují riziko. Přesto varuje, že jaderné zbraně zůstávají hrozbou, a vyzývá k obezřetnosti a důsledné diplomacii.