Úleva, pak vystřízlivění. Rubio sklidil za svůj projev vřelý potlesk, Evropa přitom dostala tvrdé ultimátum

Vanceova dřívější obvinění o potlačování svobody slova a civilizačním úpadku Evropy se však mezitím stala součástí oficiální bezpečnostní strategie USA. Rubio ve svém vystoupení sice evokoval historické vazby, ale zároveň jasně definoval podmínky, za kterých je Amerika ochotna vztahy obnovovat. Podle něj se Evropa musí reformovat v souladu s hodnotami, jako je ochrana křesťanství, sdílené kulturní dědictví, uzavření hranic a opuštění klimatické politiky.

Zatímco Rubio mluvil o tom, že obě strany patří k sobě, jeho slova v podstatě znamenala výzvu ke změně systému hodnot, jinak hrozí rozchod. Tento postoj ostře kontrastoval s názory evropských lídrů. Německý kancléř Friedrich Merz den předtím prohlásil, že Evropa nemusí bojovat kulturní války hnutí MAGA, a Emmanuel Macron spojil územní suverenitu s právem na vlastní kontrolu dezinformací a demokracie.

O dvě hodiny později vystoupil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který do sálu vnesl naléhavost spojenou s realitou války. Připomněl, že každá ukrajinská elektrárna byla zasažena a každý kilometr území dobytý Ruskem stál životy mnoha lidí. Ve svém projevu v angličtině se nebál kritizovat mírové procesy, které vyvíjejí tlak na ústupky Ukrajiny namísto agresora, a ironicky komentoval údajné tajné dohody mezi Putinem a Trumpem.

Zelenského vystoupení doprovázené záběry likvidace ruských dronů ukázalo kontrast mezi teorií v sále a drsnou realitou na bojišti. Ukrajinský prezident se stal nejsilnějším hlasem volajícím po vlastní obranné strategii Evropy. Jeho energie a odhodlání jako by podtrhovaly Rubiovo tvrzení, že se kontinent musí probrat, ačkoliv si publikum nejspíš přálo následovat spíše ukrajinský příklad než ten maďarský.

Pozitivní přijetí Rubia ze strany Evropanů jen ukázalo, jak moc jsou transatlantické vztahy po roce sporů o Ukrajinu a nedávných krizích poškozené. I když se ministr o dánském území nezmínil, v následných dotazech jen letmo hovořil o Ukrajině a naznačil pochybnosti o ruské ochotě k míru. To bylo v rozporu s tvrzením prezidenta Trumpa, že Putin dohodu chce a Zelenskyj by měl v diplomacii ustoupit.

Současná Evropa na konferenci nepůsobila inspirativně, spíše se zdála být paralyzovaná nedostatkem financí na své ambice a vnitřními politickými skandály. Přestože se každoročně mluví o navyšování výdajů na obranu, skutečná změna nepřichází. Příští rok se politická mapa může opět změnit po volbách v Británii, Francii i po amerických volbách v polovině období.

Ukrajina může pouze doufat, že do té doby nastane spravedlivý mír. Pravděpodobnější však je, že její hlas bude i nadále zanikat v neustálých a hořkých sporech mezi Evropou a Amerikou.