Souboj o přízeň Evropy odstartoval. V Mnichově proběhla veřejná přetahovaná mezi USA a Čínou

Tato diplomatická přetahovaná probíhá v době, kdy zásadní změny v americké zahraniční politice otřásly dlouholetými svazky se západními spojenci. Rubio se v Mnichově snažil rozptýlit obavy evropských lídrů a ujistit je o závazcích Trumpovy administrativy, i když zároveň zdůraznil, že Evropa musí pro společné spojenectví dělat více. Wang I, který je tváří čínské zahraniční politiky již více než deset let, kontroval tvrzením, že za problémy mezinárodního systému nemůže OSN, ale země prosazující přístup „vlastní země na prvním místě“.

Čína se snaží Evropě prodat vizi světa, který již není ovládán aliancemi vedenými Spojenými státy. Peking vidí v Evropě důležitý pól, který by se neměl automaticky stavět na stranu Washingtonu. Wang I v Mnichově prezentoval Čínu jako „stálou sílu míru“ a stabilitu, čímž reagoval na aktuální globální otřesy. Zároveň však tato snaha naráží na odpor evropských lídrů, které znepokojuje vysoký obchodní deficit a čínská kontrola nad strategickými dodavatelskými řetězci.

Vztahy mezi Pekingem a Bruselem jsou v posledních letech napjaté také kvůli čínské podpoře Ruska během války na Ukrajině. Evropa se rovněž s rostoucí obezřetností dívá na čínskou vojenskou agresi v Jihočínském moři a v okolí Tchajwanu. Právě tchajwanský ministr zahraničí v neděli v Mnichově zpochybnil Wangovo tvrzení o mírumilovné síle a poukázal na to, že čínské vojenské provokace jsou v přímém rozporu s principy OSN.

Navzdory těmto neshodám vidí Peking v současném napětí mezi Evropou a USA příležitost. Někteří lídři zemí, které jsou spojenci USA, již v posledních měsících navštívili Peking, aby prohloubili spolupráci v reakci na třenice s Washingtonem. Čína doufá, že v době, kdy se transatlantické vztahy mění, bude Evropa naslouchat jejím návrhům pozorněji.

Paralelně s oslovováním Evropy se Čína snaží stabilizovat i vztahy přímo s Washingtonem před plánovanou jarní návštěvou Donalda Trumpa. Wang I v Mnichově uvedl, že v čínsko-amerických vztazích existují dvě cesty. Jedna vede ke spolupráci a vzájemnému pochopení, zatímco druhá, založená na ekonomickém odpojování a překračování „červených linií“ u Tchajwanu, by nevyhnutelně vedla ke konfliktu.

O managementu těchto rizik spolu oba ministři, Rubio i Wang I, soukromě jednali na okraji konference. Rubio, známý jako kritik Číny, přiznal, že pro dvě největší mocnosti na planetě by bylo geopolitickým selháním, kdyby spolu nekomunikovaly. Jejich páteční schůzka byla popsána jako konstruktivní a měla by připravit půdu pro nadcházející vrcholná jednání obou prezidentů.

I když Rubioův projev přinesl evropským politikům určitou úlevu, v paměti stále zůstávají nedávné Trumpovy hrozby ohledně ovládnutí Grónska. Organizátoři konference konstatovali, že mezinárodní řád vytvořený po roce 1945 je v troskách a Spojené státy v něm nyní hrají roli nejsilnější demoliční koule. Čína věří, že právě v tomto chaosu najde v Evropě vnímavější publikum pro své vlastní mocenské zájmy.