Urychlil vyhošťování imigrantů, pak soud deportaci zakázal. Co se děje v USA?

Rozhodnutí soudu je reakcí na nouzové odvolání podané Americkou unií občanských svobod (ACLU), která tvrdí, že Trumpova vláda porušuje základní práva migrantů tím, že jim nedává dostatečnou možnost bránit se deportaci. ACLU uvedla, že oznámení o deportaci byla podána v angličtině, přičemž zadržení migranti hovoří převážně španělsky. Navíc podle žalobců neobsahovala tato oznámení žádné informace o tom, jak deportaci právně napadnout.

Předmětný zákon – Alien Enemies Act – pochází z roku 1798 a původně sloužil k internaci občanů nepřátelských států během války. Nyní jej prezident Trump znovu oživil, aby obejít standardní imigrační postupy. Zákon byl již dříve použit k deportaci více než 200 Venezuelanů, z nichž většina byla podle vlády napojena na gang Tren de Aragua. Důkazy přitom spočívaly především v tetováních či oblečení, které podle úřadů signalizovalo gangové vazby.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu není konečným verdiktem. Soud pouze dočasně zastavil deportace, dokud neobdrží další informace od Ministerstva spravedlnosti. To mezitím uvedlo, že by chtělo některé ze zadržených migrantů deportovat podle jiných, méně kontroverzních imigračních zákonů.

Důležitou roli v celém procesu hraje otázka tzv. habeas corpus – právního nástroje, kterým osoby ve vazbě mohou napadnout zákonnost svého zadržení. Nejvyšší soud již 7. dubna rozhodl, že migranti mají na tento typ právní obrany nárok i v případě použití Alien Enemies Act. Nesdělil však, jak konkrétně má být tento nárok naplněn, ani jak dlouhá má být doba na reakci, což vytvořilo právní vakuum.

ACLU proto spěšně podala sérii žalob ve více státech, aby ochránila nejen konkrétní klienty, ale i další podobně ohrožené migranty. Některé federální soudy v Texasu a New Yorku v reakci vydaly dočasné zákazy deportací, ale ty platí jen v jejich jurisdikci. V severním Texasu tak začaly přicházet nové případy, kde migranti čelí deportaci bez jasné možnosti právní obrany.

Případ dvou konkrétních migrantů zadržených v detenčním zařízení Bluebonnet soud v Texasu zamítl s tím, že neexistuje bezprostřední riziko jejich deportace. Federální soudce James Hendrix, nominovaný Trumpem, zároveň odmítl prozatím přiznat status „třídy“ (class action), která by mohla ochránit širší skupinu migrantů.

ACLU se následně odvolala k pátému odvolacímu soudu v New Orleans, který jejich žádost odmítl. Následovalo tedy podání k Nejvyššímu soudu, kde žádost přijal soudce Samuel Alito. Přestože soud technicky žádost ACLU nepřijal, vyhověl jí alespoň částečně tím, že dočasně zablokoval deportace.

Tento vývoj znovu otevřel otázky o rozsahu pravomocí exekutivy v imigrační oblasti a o limitech, které může klást zákon i ústava. Trumpova administrativa mezitím tvrdí, že jedná v souladu se zákonem a že chrání zemi před teroristickými hrozbami.

Podle Trumpova hlavního právního zástupce D. Johna Sauera by měl Nejvyšší soud ponechat řešení případů na nižších soudech. Argumentoval, že tyto případy se vyvíjejí příliš rychle na to, aby Nejvyšší soud rozhodoval bez řádného procesu a důkazního materiálu.

Sauer navíc požádal soud, aby umožnil deportace alespoň podle jiných imigračních předpisů. Vyzval rovněž soud, aby zrušil dočasný zákaz deportací, který byl vydán v sobotu ráno.

Ještě větší pozornost přitahuje skutečnost, že soudce Alito, který se postavil proti rozhodnutí, naznačil, že svou odlišující se pozici brzy podrobně vysvětlí. To může otevřít dveře dalším ústavním debatám o použití historických zákonů v dnešních podmínkách.

Zůstává tak nejasné, jak přesně bude soud postupovat dál a jaké standardy nastaví pro použití Alien Enemies Act v budoucnosti. Jasné ale je, že rozhodnutí přijaté v tichosti během noci může mít zásadní dopady na stovky, možná tisíce migrantů po celých Spojených státech.