USA končí s Pařížskou dohodou. Co to znamená pro počasí i pro svět?

Trump v rámci exekutivního nařízení uvedl, že odstoupení USA bude platit „okamžitě“, čímž ignoroval roční lhůtu oznámenou v dohodě. Tento krok koliduje s rostoucími důsledky klimatických změn, včetně ničivých požárů v Los Angeles a odhalení, že uplynulý rok byl nejteplejším rokem v historii měření.

Bývalý prezident podepsal toto nařízení s velkou publicitou jen několik hodin po složení prezidentského slibu. Prohlásil, že Spojené státy „nebudou sabotovat vlastní průmysl“, zatímco země jako Čína podle jeho slov „znečišťují beztrestně“. Trump dodal, že jeho rozhodnutí ušetří USA „přes bilion dolarů“, přestože toto tvrzení zůstává nepodložené.

Tento krok zároveň zpochybňuje americké závazky ke snížení emisí o 66 % do roku 2030, jak bylo slíbeno během Bidenovy administrativy, a také financování klimatických projektů v rozvojových zemích, které čelí narůstajícím záplavám, vlnám veder a stoupání hladiny oceánů.

Trumpův výstup z dohody rovněž zvyšuje riziko, že bez vedení USA svět nedosáhne cíle Pařížské dohody o omezení globálního oteplování na 1,5 °C. Spojené státy, druhý největší producent uhlíkových emisí po Číně, tak výrazně oslabují globální úsilí o klimatickou stabilitu.

Během inauguračního projevu Trump označil Spojené státy za „největšího producenta ropy a zemního plynu na světě“ a slíbil masivní expanzi fosilních paliv pod heslem „Vrtněme, přátelé, vrtněme“. Zároveň vyhlásil národní energetickou pohotovost, která má zemi umožnit plné využití jejích fosilních zdrojů.

Reakce na Trumpovo rozhodnutí byla okamžitá. Koalice amerických států, měst a podniků oznámila, že budou pokračovat ve snaze splnit klimatické cíle, i když federální vláda selže. Například aliance 24 guvernérů, zastupujících téměř 60 % americké ekonomiky, se zavázala dodržet Bidenovy klimatické cíle.

Kritici však tvrdí, že tyto iniciativy jen těžko nahradí dopady Trumpova rozšíření těžby fosilních paliv, zrušení klimatických regulací a odmítání mezinárodní spolupráce. Emise uhlíku v USA loni klesly pouze o 0,2 %, a Trumpův příslib expanze fosilních paliv by tento pokles mohl zcela zvrátit.

Na globální úrovni Trumpovo rozhodnutí podkopává důvěru v klimatickou spolupráci. Diplomaté upozorňují, že Spojené státy zůstávají klíčovým hráčem při mobilizaci financí na klimatické projekty v rozvojových zemích a jejich absence oslabuje pozici zranitelných států v mezinárodních vyjednáváních.

Podmínky Pařížské dohody vyžadují, aby výstup z dohody nabyl platnosti až po roce od oznámení, ale Trumpova administrativa tento proces ignoruje. Přesto mohou Spojené státy nadále účastnit každoročních klimatických jednání, avšak jejich vliv bude pravděpodobně omezen.

Trumpovy kroky navíc zvyšují tlak na ostatní země, aby přehodnotily své klimatické závazky. Například Argentina pod vedením prezidenta Javiera Mileie, Trumpova obdivovatele, již zvažuje odstoupení z Pařížské dohody. Naopak většina ostatních států se zavázala v dohodě setrvat.

Podle analytiků však Trumpova politika nepředstavuje pouze odklon USA, ale také širší politický posun, který oslabuje ochotu vlád snižovat emise fosilních paliv. Některé západní země nyní čelí odporu voličů proti klimatickým opatřením, což zpomaluje zelenou transformaci.

Bidenova administrativa investovala stovky miliard dolarů do čisté energie a infrastruktury, což vedlo k výraznému nárůstu obnovitelných zdrojů energie. Trumpovy sliby o zrušení těchto politik však mohou tento pokrok zvrátit a oslabit globální klimatické úsilí.

Například podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v USA vzrostl z 15 % v roce 2017 na očekávaných 22 % v roce 2024. Trumpova administrativa se však chystá podpořit fosilní paliva na úkor větrné a solární energie, což by mohlo tento trend zastavit.

Navzdory těmto výzvám experti tvrdí, že Pařížská dohoda sama o sobě není problémem, ale spíše politický prostor, který je nutný pro její naplnění. Jak uvedl Kaveh Guilanpour, viceprezident Centra pro klimatické a energetické strategie, „problémem není Pařížská dohoda, ale politická vůle ji naplnit.“

Trumpova administrativa také čelí kritice za nedostatek solidarity s klimaticky zranitelnými zeměmi. Ali Mohamed, keňský klimatický zmocněnec, označil americké vedení za „kritické pro dosažení spravedlivých klimatických cílů“ a vyzval USA k odpovědné účasti na mezinárodních platformách.

Zatímco USA opouštějí Pařížskou dohodu, země po celém světě dokončují své klimatické plány do roku 2035. Tyto strategie však budou závislé na financování z bohatších států, jako jsou Spojené státy, což nyní zůstává nejisté.

Trumpovo rozhodnutí také přichází v době, kdy svět stále častěji překračuje teplotní hranici 1,5 °C, což vědci označují za bod zvratu pro nevratné klimatické změny. Emise skleníkových plynů globálně rostou a dosahují více než 41 miliard tun ročně, což ztěžuje dosažení cílů Pařížské dohody.

Ačkoli mezinárodní společenství zůstává odhodláno pokračovat v klimatickém úsilí, Trumpův krok vysílá jasný signál, že USA pod jeho vedením upřednostňují ekonomické zájmy před globální solidaritou. Zda se svět dokáže vypořádat s klimatickou krizí bez aktivního zapojení Spojených států, zůstává otázkou budoucnosti.