USA odmítají uznat Palestinu jako samostatný stát. Ohrožují svou roli morálního arbitra

Spojené státy zůstávají jednou z velkých západních mocností, které dosud neuznaly Palestinu jako samostatný stát. Hlavním důvodem je dlouhodobé a strategicky motivované partnerství s Izraelem, které Washington považuje za klíčové jak z hlediska bezpečnostních zájmů na Blízkém východě, tak kvůli vnitropolitickému konsenzu v americké společnosti. Tato podpora trvá napříč administrativami – republikánskými i demokratickými – již více než půl století.

Současný konflikt v Pásmu Gazy však nastoluje nepříjemné otázky. Zatímco izraelská armáda pokračuje ve vojenských operacích, které podle OSN vedou k rozsáhlému ničení civilní infrastruktury a ohrožují přežití milionů lidí, americká podpora Izraele zůstává v podstatě bezpodmínečná. Washington opakovaně vetoval rezoluce Rady bezpečnosti OSN vyzývající k příměří a nadále dodává zbraně i munici, přestože humanitární situace v Gaze je podle mezinárodních agentur kritická.

Tento postoj má dopad nejen na regionální dynamiku, ale i na globální obraz Spojených států. Zatímco dříve byly vnímány jako hlavní zastánce lidských práv a demokratických hodnot, dnes je mnozí vnímají jako mocnost, která tyto principy uplatňuje selektivně – zejména pokud se střetnou s geopolitickými zájmy. Podpora izraelských operací, při nichž dochází k civilním obětem, je tak vnímána jako odklon od morální autority, na kterou se USA v minulosti odvolávaly.

Z hlediska vnitřní bezpečnosti a obranné kapacity čelí americká armáda dalším výzvám. Masivní vojenská podpora nejen Izraeli, ale i Ukrajině a zapojení do operací v Rudém moři nebo Íránu zatěžují výrobní kapacity a zásoby munice. Pentagon sám připustil, že současné tempo výroby nestačí pokrýt dlouhodobý konflikt proti rovnocennému protivníkovi. Tato situace podtrhuje, že nekonečné závazky v zahraničí mají přímý dopad na obranyschopnost USA.

Palestinské obyvatelstvo v Gaze mezitím čelí humanitární katastrofě, která přesahuje běžné dimenze ozbrojeného konfliktu. Podle OSN čelí více než milion lidí akutnímu nedostatku potravin, zdravotní péče je téměř nedostupná a přístup k pitné vodě minimální. Izrael argumentuje, že jeho vojenské akce jsou reakcí na teroristické útoky Hamásu a že cílem je zničení této organizace. To je legitimní z hlediska obrany státu, avšak plošná blokáda a bombardování, které fatálně postihují civilní obyvatelstvo, jsou z hlediska mezinárodního humanitárního práva těžko ospravedlnitelné.

Zůstává pravdou, že Hamás představuje reálnou hrozbu pro izraelské civilisty a jeho odstranění je podmínkou jakéhokoli mírového uspořádání. Nicméně ani v éře vlády Hamásu nad Gazou nebyla situace pro civilisty tak zoufalá jako nyní. Skutečnost, že obyvatelé Gazy trpí hladem a nemocemi v míře, která podle některých agentur odpovídá podmínkám hladomoru, nelze přičítat pouze Hamásu – za tyto podmínky nese odpovědnost i Izrael coby okupační moc a také jeho mezinárodní partneři, kteří mu poskytují politické krytí.

Spojené státy tak stojí před zásadní otázkou: zda i nadále podporovat Izrael za všech okolností, nebo zohlednit, že legitimní bezpečnostní zájmy jednoho státu nemohou být vykoupeny utrpením milionů civilistů. A právě v tom spočívá i význam mezinárodního uznání Palestiny – jako nástroje rovnováhy, spravedlnosti a obnovení víry v univerzální platnost lidských práv.

A zdá se, že si Spojené státy zvolily tu děsivější cestu – cestu pragmatismu a strategických zájmů na úkor univerzálních hodnot, které samy po desetiletí prosazovaly. Bez ohledu na zvyšující se počet civilních obětí, devastaci infrastruktury a kolaps zdravotnictví v Gaze, Washington zůstává loajální k Izraeli a ztrácí důvěru nejen v arabském světě, ale i u vlastních západních spojenců, kteří stále hlasitěji vyzývají k příměří a obnovení rovnováhy.

Tato ztráta morální autority přichází v okamžiku, kdy USA čelí rostoucí globální konkurenci a potřebují posilovat mezinárodní legitimitu. Bez obnovy principů, které kdysi tvořily základ amerického vedení ve světě – tedy obrany lidských práv, právního řádu a respektu k mezinárodnímu právu – hrozí, že jejich globální vliv bude slábnout nejen vojensky, ale především hodnotově. A právě to je pro demokracii možná nejvážnější ztráta.