V USA se rozjíždí tichá mocenská válka. Demokraté se snaží vyplnit vakuum po Bidenovi

Demokraté se stále vyrovnávají s následky mocenského vakua, které vzniklo poté, co pokročilý věk znemožnil bývalému prezidentu Joe Bidenovi usilovat o druhý mandát. Tento zlom odstartoval proces, který mnozí analytici nazývají „generačním kvasem“. Napětí mezi stranickým establišmentem a nastupující vlnou progresivních populistů se nyní naplno projevuje v klíčových senátních primárkách.

Jasným příkladem tohoto souboje je stát Maine. Zdejší průzkumy veřejného mínění šokovaly stranické špičky, když ukázaly, že favorizovaná kandidátka establišmentu, guvernérka Janet Millsová, zaostává za Grahamem Platnerem. Platner, který se profesně věnuje chovu ústřic, představuje radikální populistické křídlo strany a jeho úspěch by mohl zcela změnit strategii demokratů v boji o Senát.

Souboj v Maine je pro demokraty kritický. Jejich cílem je ovládnout horní komoru Kongresu a konečně sesadit dlouholetou republikánskou senátorku Susan Collinsovou. Pokud by však primárky vyhrál nezkušený, byť charismatický Platner, vyvstávají otázky, zda dokáže v hlavním souboji oslovit dostatek umírněných voličů, kteří jsou pro vítězství v tomto státě nezbytní.

Generační obměna se však netýká jen jednotlivých kandidátů v regionech, ale zasahuje i samotné vedení strany ve Washingtonu. Na povrch vypluly informace o rostoucí únavě z vedení Chucka Schumera, současného lídra demokratické menšiny v Senátu. Podle deníku Wall Street Journal se Schumerova pozice otřásá pod tlakem mladších kolegů, kteří volají po razantnější opozici.

Senátor Chris Murphy z Connecticutu se stal tváří tohoto nespokojeného křídla. Na soukromé večeři minulý měsíc údajně prozradil, že někteří demokraté již začali sčítat hlasy, aby zjistili, zda mají dostatečnou podporu pro Schumerovo odvolání. Schumer je vnímán jako poslední pozůstatek éry Baracka Obamy a Nancy Pelosiové, kterou mladší generace politiků považuje za uzavřenou kapitolu.

Murphy v rozhovoru pro CNN sice uznal, že Schumer vykonává „velmi těžkou práci“, zároveň však neskrýval kritiku. Uvedl, že není žádným tajemstvím, že mnozí členové demokratického klubu si přejí bojovnější přístup a pevnější setrvání u stranických principů. Tato slova jen potvrzují, že vnitřní jednota strany je podrobená těžké zkoušce.

Spekulace o Schumerově budoucnosti jsou vnímány jako jeden z prvních jasných signálů přicházející politické transformace. Demokratická strana se snaží definovat svou identitu pro dobu, kdy už nebude definována pouze vymezením se vůči Donaldu Trumpovi. I když je Trump stále ústředním bodem amerického politického diskurzu, sílí hlasy volající po nové vizi.

Nervozita v Demokratické straně je umocněna i mezinárodní situací. Vyslání výsadkářů na Blízký východ bez jasně definovaných cílů vyvolává u progresivního křídla značnou nevoli. „V tuto chvíli nemáme jasno a potřebujeme ho získat,“ zní z řad kritiků, kteří se obávají dalšího nekonečného konfliktu, jenž by mohl odčerpat zdroje od domácích reforem.

Tato situace staví demokraty před dilema: mají vsadit na osvědčené tváře a umírněný přístup, nebo risknout radikální proměnu pod vedením populistů typu Platnera? Odpověď na tuto otázku určí nejen výsledek nadcházejících voleb, ale i podobu strany na celou příští dekádu. Washington se sice mění pomalu, ale trendy, které tvoří jeho nové základy, jsou již nyní nepřehlédnutelné.

Nová podoba Washingtonu je možná ještě vzdálená, ale politické síly, které ji zformují, jsou v pohybu. Odklon od tradičních vůdců a příklon k autentickým, byť neortodoxním kandidátům naznačuje, že voliči i politici hledají cestu ven z dosavadního patu. Demokraté se tak nacházejí v bodě, kdy se starý svět hroutí a ten nový se teprve bolestivě rodí.

Nadcházející měsíce ukážou, zda generační pohyb v Senátu povede k personálnímu zemětřesení, nebo zda se Schumerovi podaří svou pozici obhájit. Jisté je jen to, že éra dominance starých gard končí a americká levice vstupuje do období hledání nového směru uprostřed globální nejistoty.