Vlna vymazala z povrchu země celé vesnice. Zaplavená místa jsou nepřístupná, kolik lidí bahno pohřbilo nikdo neví

Živelná pohroma podle webu The Guardian doslova spláchla celé vesnice a zanechala za sebou absolutní spoušť. Počet pohřešovaných v Nepálu a Tibetu se podle posledních informací vyšplhal na téměř tři tisíce.

Záchranné složky dosud v Nepálu objevily 669 těl, ale pátrání stále probíhá v mimořádně náročných podmínkách. Do mnoha odlehlých a těžce zasažených oblastí se lze v současnosti dostat pouze pomocí armádních vrtulníků.

Záchranáři na místě přiznávají, že je nyní téměř nemožné přesně odhadnout, kolik dalších obětí může být pohřbeno pod nánosy bahna. Samotná identifikace nalezených těl navíc představuje pro úřady obrovský a nesmírně složitý úkol.

Ve městě Čitvan kapacita místních márnic již zdaleka nestačí na tak obrovské množství přivážených obětí. Z toho důvodu musela být pro uložení mrtvých narychlo zřízena velká provizorní budova.

Síla povodňové vlny byla natolik obrovská, že některá těla byla odnesena proudem řeky až do sousední Indie. Příbuzní obětí a pohřešovaných se mezitím zoufale shromažďují ve fakultní nemocnici Tribhuvanovy univerzity v Káthmándú a doufají v jakékoliv pozitivní zprávy.

I čtyři dny po katastrofě se lidé tísní u policejní přepážky, aby nahlásili jména svých ztracených příbuzných. Stovky zraněných se zotavují na nemocničních odděleních, zatímco jejich blízcí horečně procházejí seznamy pacientů.

Kvůli naprostému nedostatku informací a odříznutí postižených oblastí se mnoho rodin uchýlilo k výrobě vlastních pátracích plakátů. Yavraj Lama, jehož příbuzní zmizeli při zničení vesnice Jaydada, v slzách vylepil fotografii svého ročního synovce a dvanáctiletého bratra. Podle jeho slov celá vesnice jednoduše zmizela a jemu už nezbyla žádná naděje na jejich záchranu.

Dvaadvacetiletá Monita Nepali s pláčem připevnila na nemocniční zeď plakát svého třicetiletého manžela Vishala, se kterým byla v manželství pouhých šest měsíců. Hodinu před úderem povodně s ním mluvila, když byl na ranní procházce, ale od té doby je jeho telefon trvale nedostupný.

Podobný žal prožívá šestatřicetiletá Tulmaya Tamang, která zoufale hledá dvanáct členů své rodiny, včetně pětiměsíční neteře. Její rodina žila ve vesnici v oblasti Rasuwa, která byla celá kompletně zasažena silným vodním živlem. Přestože naděje na jejich přežití klesá, žena doufá alespoň v nalezení jejich těl, aby rodina mohla konečně najít klid.

Minimálně 900 ze stále pohřešovaných osob pracovalo na rozsáhlých hydroenergetických projektech podél řeky Trishuli vysoko v Himálaji. Tyto stavby byly bleskovými povodněmi a následnými sesuvy bahna zcela zdecimovány, přičemž velkou část zasažených tvořili špatně placení dělníci z Indie.

Nepálským vojákům se naštěstí podařilo přes silnou stěnu bahna vytáhnout několik přeživších z tunelu elektrárny Trishuli-1. Armáda se však domnívá, že v tunelech a v podzemí elektrárny Trishuli-3 mohou být stále uvězněny další stovky lidí. Mezi pohřešovanými dělníky je i čtyřiadvacetiletý Sujan Nepali, jehož sestra každý den úzkostlivě kontroluje nemocniční seznamy s nadějí na jeho záchranu.