Záměrné podpalování Ukrajiny: Stojí Rusko za katastrofálními požáry?

Rozsah ukrajinských požárů je i v kontextu globálně teplejšího světa mimořádný. Ohniska se soustřeďují ve východních oblastech, kde probíhá většina bojů. Nejde o rozsáhlé požáry jako v Kanadě nebo na Sibiři, ale o stovky malých, častých požárů s nízkou intenzitou. Ty jsou téměř jistě zažehnuty výbuchy. Opuštěná zemědělská půda, která se mění v travnaté plochy nebo mladé lesy, tvořila v roce 2024 třetinu spálené oblasti. Horké a suché podmínky proměnily frontu v sud se střelným prachem, kde se výbuchy snadno šířily do větších požárů. Jejich hašení je kvůli minám nemožné.

Například v Charkovské oblasti, kde leží Studenok u města Izjum, kde v roce 2024 shořelo 60 % všech lesních požárů na území kontrolovaném Ukrajinou, panovala napjatá situace. Během požáru, který pohltil i vesnici Studenok, vybuchovaly miny a nevybuchlá munice, zanechaná po ruské okupaci. Každá exploze žehla plameny a roznášela hořící trosky do vzdálenosti 700 až 800 metrů. V důsledku let konfliktu, degradace lesů a extrémního horka se rok 2024 stal jedním z nejhorších požárních let v Doněcké, Luhanské a Záporožské oblasti. V Doněcku byla ztráta stromového porostu požárem více než 40krát vyšší než dlouhodobý průměr z let 2001 až 2023.

Zaměstnanci národních parků a hasiči uvádějí, že nebezpečí pro ně nepředstavují jen plameny. Při hašení jsou záměrně terčem ruských dronů. Serhii Skoryk, ředitel národního parku Kamjanska Sič, řekl: „Zhruba v 50 % případů, kdy bojujeme s požárem, přiletí k našemu hasičskému vozu dron, a musíme ho zneškodnit.“ Jelikož státní záchranná služba považuje tato území za příliš nebezpečná, parkoví zaměstnanci hasí požáry sami. Protože rušičky proti nejnovější generaci dronů nefungují, musejí se bránit loveckými puškami.

Videa zveřejněná ruskými vojáky na sociálních sítích jasně ukazují útoky na označené hasičské vozy a personál. Tyto útoky často probíhají metodou „dvojitého úderu“ (double-tap): počáteční výbuch způsobí požár a stejné místo je napadeno podruhé po příjezdu záchranných složek. Jedna ruská dronová brigáda v Chersonu pravidelně zveřejňuje záběry, kde piloti nejprve zasáhnou benzinovou stanici, a když přijede hasičský vůz, druhý „sebevražedný“ dron do něj narazí. Úmyslné útoky na záchranáře, zakládání požárů nebo podpora jejich hoření s cílem dlouhodobého ničení životního prostředí by mohly být podle mezinárodního práva považovány za válečný zločin.

Vyšetřování útoků probíhá, ale je zdlouhavé a obtížné, jelikož mnoho míst se nachází v bojových zónách nebo na zaminovaném území. Anhelina Hrytsei z ukrajinské vyšetřovací skupiny Truth Hounds tvrdí, že přesnost zbraní, absence vojenských cílů v okolí a opakované použití taktiky „dvojitého úderu“ ukazují na záměrné cílení. Lesy totiž poskytují oběma stranám krytí před drony, a proto se stávají cílem úmyslného zapalování.

Frontové linie jsou navíc silně zaminovány minami a nevybuchlou municí, což značně zpomaluje hašení. Například v Izjumském lesnictví, kde je 90 % území zaminováno, musejí pyrotechnické jednotky prozkoumat oblast, než hasiči mohou začít hasit. V celé Ukrajině byly položeny více než 2 miliony min, což z ní činí jednu z nejzaminovanějších zemí světa. Ekologové varují, že to ztíží obnovu a aktivní zalesňování. Kateryna Polianska tvrdí, že některé změny v ekosystému jsou nevratné nebo se obnoví jen s velkými obtížemi. V oblastech zasažených ostřelováním, jako jsou starodávné křídové svahy v národním parku Sviati Hory, jsou zničeny unikátní biotopy. Zotavení může trvat 70 až 80 let, pokud se vůbec podaří.