Nejčastější omyly a mýty okolo původu a stavu ojetých aut

"Z velké části jde určitě o zvyk z minulosti, kdy nebylo jednoduché jiné než české (rozuměj v Česku koupené) auto snadno pořídit a z doby, kdy některé vozy musely po 60 tisících km na generálku motoru. Administrativa spojená s dovozem vozu ze zahraničí byla značně komplikovaná, ne každý problematice správně rozuměl a zahraniční trh byl po revoluci otevřen teprve chvíli, takže nebylo hračkou se rychle zorientovat a odhalit některé nekalé praktiky prodávajících, kteří se samozřejmě snažili neznalosti nově otevřených trhů maximálně využít. I kvůli tomu se zpočátku ze zemí východního bloku stalo tzv. "vrakoviště" západních aut," tvrdí odborník.

"Plno lidí také bylo překvapeno, když je při cestě na dovolenou na hranicích zastavila kontrola a automobil jim zabavila s tím, že je například v Německu hlášený jako ukradený. Lidé přišli o své auto (nebo motocykl) a samozřejmě i peníze. Takové případy nebyly rozhodně ojedinělé a jen já znám ze svého okolí tři takové případy z druhé poloviny devadesátých let." pokračuje Svoboda. Automobil koupený jako nový v České republice měl samozřejmě mnohem jasnější historii a oficiální české doklady, což poskytovalo majitelům cestujícím do zahraničí klidnější spaní.

Problematika limitu stovky tisíc ujetých kilometrů se týká spíše zkušeností se staršími vozy vyrobené za socialismu ve východním bloku, jež často po této porci kilometrů vykazovaly značné opotřebení, silnou korozi a vysokou poruchovost. Možná právě zde se zrodily závody ve stáčení tachometrů západních aut, kdy zákazníci auto s větší porcí kilometrů nebyli ochotni akceptovat, ačkoli třeba starý ojetý mercedes ze Západního Německa se třemi stovkami tisíc kilometrů fungoval naprosto bez problémů.

"Bude ještě dlouho trvat, než se zájemci o ojetý vůz naučí řídit především zdravým úsudkem z konkrétního automobilu a ne jen číslem na počítadle ujeté vzdálenosti" říká Svoboda. Problematika stáčení tachometrů je ale tak obsáhlá, že vydá na několik samostatných článků a určitě se k ní velmi brzy vrátíme.

Podle statistik SDA se u nás v roce 2013 nově registrovalo téměř 39 % ojetých vozidel ve stáří do 10 let a dokonce přes 32 % vozidel stáří do 15 let. Rozum velí zamyslet se nad tím, jestli opravdu patnáct let staré auto z Německa ujede za rok jen necelých sedm tisíc kilometrů. Ojetá vozidla mladší pěti let, u kterých se dá předpokládat reálný nájezd 100 000 km za tuto dobu, tvoří jen asi 5 % registrací...

Nelze se ani příliš často spoléhat na poučku, že například Německá nebo Švýcarská auta jezdí po kvalitních silnicích, nejsou stočená a pravidelně jezdí do autorizovaného servisu. Například německý autoklub ADAC přiznává, že i v Německu kvete stáčení tachometrů, možná právě kvůli poptávce ze střední a východní Evropě. Hned celá třetina prodávaných ojetin má prý upravený údaj na tachometru. Zfalšovat servisní knížku je snadné nejen u nás, ale i v zahraničí, takže na pravidelné servisní prohlídky se nezle také vždy stoprocentně spolehnout.

"Někteří prodejci ojetých vozů se proto soustřeďují na vlastní dovoz vozů ze zemí EU u prověřených prodejců v zahraničí a jsou tak schopni garantovat pravost původu, stav tachometru a servisní historii takových vozů" dodává Tomáš Svoboda.

Některé mýty o původu a stavu ojetin pramení z velké části z dob dávno minulých a dnes již nelze jednoznačně všechno generalizovat. Také se ale vytvářejí mýty nové, které se týkají z velké části problematiky dieselových motorů a jejich spolehlivosti. Tomu se však můžeme věnovat někdy příště.