Irský hrad na západě Čech: Zřícenina Ballymote je unikát v srdci Evropy

Romantická hradní zřícenina Prašivice, známá spíše pod názvem Ballymotte či Ballymote, leží na kopci nedaleko města Nažlovské Hory v západních Čechách. Historie tohoto místa je pevně spjatá právě s nedalekým městečkem a místním zámeckým sídlem.

Samotná ves Nažlovské Hory, původně Nažlovy, vznikla snad již během 14. století. První písemná zmínka je z roku 1380, kdy byla v držení Hrabiše a Jana, pánů z Paběnic a na Nalžovech. Je pravděpodobně, že již tehdy zde stávala původní stará tvrz. Přímý doklad o ní pochází až z roku 1473, kdy nalžovský statek po Paběnických zdědil Svojše z Velhartic.

Svojše z Velhartic získal v roce 1521 královský dekret povolující těžbu stříbra v dolech nad vsí Nalžovy. Na místě těžby vznikla osada známá jako Silberberg ob Ellischau, roku 1530 povýšená na město Bergstadt ob Ellischau. Jedná se o dnešní Stříbrné Hory. Osudy zdejšího dolování však nebyly příliš přívětivé. Již v roce 1541 byly doly zatopeny a v roce 1585 dolování zaniklo.

Na konci 16. století koupil panství Karel Švihovský z Rýzmberka. Jeho rod držel zdejší panství až do počátku 18. století. Právě za jejich časů došlo k vybudování základů dnešního zámku. Po roce 1619 bylo totiž městečko i s tvrzí vydrancováno protihabsburskými uherskými vojsky. Proto Bedřich Švihovský následně nechal jižně od původní tvrze vystavět nový renesanční zámek.

Po Švihovských z Rýzmberka se stali majiteli panství Pöttingové, kteří koupili zadlužené panství v roce 1718. Hrabata z Pötingu nechali v polovině 18. století zámek přestavět v barokním stylu. Z těchto dob pochází tři výrazné polygonální arkýře. Poslední čtvrtý na severozápadním nároží nechal postavit až další majitel panství František Taaffe v 19. století.

Od roku 1769 byli majiteli panství příslušníci rodu Taaffů, jejichž kořeny pocházejí z ostrovního království, konkrétně z Irska. S nimi bylo panství pevně spjato téměř až do časů moderní historie. Roku 1929 zámek vyhořel, ale byl následně opraven. Posledními majiteli zámku byli Karel a František Müllerovi. Po 2. světové válce zámek sloužil jako škola. V současné době je soukromým majetkem.

Obdobím rozkvětu pro zdejší panství bylo jistě 19. století za časů rodiny Taaffů. Zámek tehdy mimo jiné získal v podstatě dnešní podobu. Nedaleko od něj byla též v rámci romantických parkových úprav vystavěna umělá zřícenina hradu.

Že se jedná až o novotvar z 19. století pozná dobře každý návštěvník. Na první pohled mohutné hradby a válcové věže mají velice tenké zdivo, navíc jsou uměle ukončené v podobě rozpadlého líce zdiva beze stop návaznosti na možné zaniklé konstrukce. To samé platí o uměle vytvořených dveřních a okenních otvorech, které jsou v některých případech značně nepřirozené. Na rozdíl například od Janova hradu v rámci lednicko-valtického areálu se tak nejednalo o hradní zříceninu s obytnými prostory, ale čistě o romantickou zahradní kulisu.

Za její stavbou stojí člen již zmiňovaného rodu Taaffe. Některé údaje hovoří o JUDr. Ludíkovi Taaffe, jiné o Eduardovi Taaffe. Stalo se tak nejspíše kolem roku 1840. Stavitel se nechal inspirovat konkrétní stavbou. Jednalo se o rodové sídlo rodiny Taaffe, hrad Ballymotte v obci Carlingford v irském hrabství Louth.

Kolem zříceniny postupně vyrostl lesní park s jezírkem, v jehož těsné blízkosti se nachází kamenný drak, želva a další kamenná zvířata, která se do dnešních dnů dochovala již v horším, rozpadlém stavu. Celý komplex tak odkazuje na typickou romantickou ideu krajinářského parku, doplněného o řadu kamenných soch a hradní zříceninu, která měla dokazovat urozenost a starobylost majitelů panství.

Hrad Ballymotte, ač je jen umělou zříceninou vzniklou jako novostavba v 1. polovině 19. století, je tak s nadsázkou řečeno unikátní ukázka irského hradu v srdci Evropy. Dodnes se nachází uprostřed lesa nedaleko lesní cesty a je volně přístupný po celý rok. Tuzemští turisté tak mají poměrně cizorodou západoevropskou hradní architekturu na dosah ruky hned za humny.