Temná historie hradu Trosky: Jak dominantu Českého ráje dobyla banda loupežníků?

I když Trosky nepatří k nejstarším českým hradům, stejně toho během své existence hrad zažil více než dost. Hrad nechal vybudovat Čeněk z Vartenberka někdy ke konci 14. století, za vlády krále Václava IV. Místo si jen těžko mohl vybrat lépe – hrad stojí mezi dvěma unikátními čedičovými sopouchy a z jižní strany je chráněn prudkým svahem, což už mu samo o sobě poskytovalo výbornou ochranu. Ta ale byla ještě vylepšena dvěma věžemi, které byly vybudovány na obou bočních kopcích. Na nižším a rozložitějším kopci vyrostla věž nazývaná Baba a na vyšším a útlejším vyšší věž Panna. Jména kopce údajně dostaly kopce podle svého tvaru, ale zlí jazykové tvrdí, že jméno Panna bylo zvoleno kvůli nedostupnosti kopce a jméno Baba bylo dodáno pouze kvůli tomu, aby druhý název nevypadal tak oplzle.

Čeněk hrad kvůli finančními problémům zastavil králi, ale ten jej velice rychle předal dál, protože ani jeho finanční situace nebyla ideální. Tak se hrad dostal do rukou Oty z Bergova. Král této transakce ale velmi brzo litoval, protože Bergov se proti němu velmi rychle obrátil a patřil k hlavním členům panské opozice vůči Václavu IV., která nakonec vedla dokonce i ke králově zajetí. Během vynuceného správcovství Zikmunda Lucemburského byl dokonce s několika dalšími pány pověřen správou země. Na straně katolíků a Zikmunda stál i jeho syn Ota mladší z Bergova, který dokázal hrad ubránit oproti vyhlášeným husitským polním vojskům. Podle nejistě doložených zpráv ho měl údajně obléhat i sám Jan Žižka – ten měl sice pokořit Babu, ale Panna zůstala i pro něj nedostupná.

Po husitských válkách se hradu nelegálně zmocnil zemský škůdce Kryštof Šof z Helfenburka a během dobývání se mu podařilo i zajmout pána hradu, Otu mladšího z Bergova, o kterém nemáme zprávy po dlouhých 5 let.

Přestože Ota byl neústupným protivníkem husitů, jeho syn Jan bojoval u Lipan na straně polních vojsk, kde byl zajat vedle Jana roháče z Dubé. Nakonec se s ním rozešel a vrátil se na domovské panství a udělal dobře, protože, jak je velmi dobře známo, cesta Jana Roháče vedla po Lipanech na hrad Sion a posléze rovnou popraviště. Místo kata se tak Jan Bergov dočkal dědictví v čele z Troskami, Ota totiž nedlouho po návratu se zajetí umírá. Vztah otce ze synem zjevně nebyl ideální, ale jestli za těmito problémy stála odlišná politická orientace nebo byl příklon Jana Z Bergova k husitům pouze výrazem vzpoury proti otci, lze jen velmi těžko říct.

Ani Jan Bergov si ale Trosek také moc neužil, protože neměl dědice, ale za to měl dost finančních problémů, a tak roku 1455 Trosky prodává katolickému velmoži Janu Zajíci z Házmburka. Jan z Bergova přitom zůstává na straně umírněných kališníků a podporuje husitského krále Jiřího z Poděbrad. Jan Zajíc ale takovou věrnost neprokázal a od Jiřího z Poděbrad odpadnul a přidal se na stranu vzbouřených pánů, což vedlo k jedinému známému úspěšnému pokoření hradu zemskou hotovostí pod velením Jiřího z Poděbrad.

Není jisté, jak moc toto obléhání hrad Trosky poškodilo, ale každopádně to znamenalo konec Trosek jako sídla panství, jeho další vlastníci (Šelmberkové, Bibrštejni a Smiřičtí) už totiž nikdy na hradě nesídlili, což znamenalo postupný úpadek hradu. Po bělohorských konfiskacích se dostane do rozsáhlé pozemkové držby Albrechta z Valdštejna, ale fungoval pouze jako sídlo nevýznamných písařů-úředníků. To ale neznamená, že by zcela ztratily svůj vojenský potenciál, během třicetileté války byly Trosky opětovně používaný jako pevnost a ve 40. letech byl několikrát dobýván jak švédskými, tak císařskými vojsky. Balbín na konci 17. století ještě tvrdí, že by se Trosky daly snadno opravit, ale rekonstrukce se dočkají až v 19. století za pánů z Aehrenthalu, kteří chtěli hrad opravit a zpřístupnit, ale na podobě hradu se to příliš neprojevilo, protože projekt nezvládli dokončit, a tak si hrad zachoval svou historickou hodnotu a dodnes patří Trosky k nejromantičtějším místům v Čechách. Podle turistů ovšem patří také k nejzáhadnějším místům u nás.