Hrad Trosky je opředen mnoha legendami. Která je ta nejznámější?

Trosky patří mezi nejznámější hradní zříceniny Českého ráje a tvoří nezaměnitelnou dominantu celého kraje. Byť hrad dnes příznačně tvoří jen trosky jeho někdejší středověké krásy, stojí jistě za návštěvu už jen kvůli výhledům, ale též zajímavé historii. Jeho architektonické provedení z něj navíc tvoří světový unikát.

Základ hradu tvoří velice zajímavý a ojedinělý skalnatý útvar sopečného původu. Jedná se o dva lávové sopouchy, které vyvřely z nitra země v době třetihor. Původně byly obaleny do pískovce a jiných měkkých hornin, které následná eroze rozrušila a odplavila pryč, až se obnažily dvě čedičová skaliska v dnešní podobě. Jedná se tak o světovou přírodní raritu.  

Byť byly obě čedičové skály výraznou siluetou poutající pozornost již pravěké obyvatele okolí, přilákala lokalita středověké stavitele až na konci 14. století. Mezi lety 1380 až 1390 zde nechal majitel zdejšího panství Čeněk z Vartemberka vystavět ve své době módní hrad, který disponoval vyváženou dispozicí. V tomto případě jej tvořil rozlehlý palác, který zaujal prostor mezi skalisky a dvě věže, které byly vystavěny na vrcholcích skalních sopouchů. Stavitel hradu tak využil přirozené obranné vlastnosti čedičových skal a dokázal je proměnit v estetický prvek celého hradu.

Obě věže byly jak obranné, tak obytné. Na nižším skalisku nazývaném Baba, stávala šestiboká dvoupatrová stavba, přístupná z paláce ze severní strany. Na vyšším vrcholu nazývaném Panna, stával palác obdélníkový, původně třípatrový, v jehož prostoru byla možná i hradní kaple. Výrazné výškové uspořádání staveb umožnilo vybudovat systém obrany v nedostupnosti a dokonalém kruhovém přehledu vnitřního hradu, jeho svahů i dalekého okolí. Relativní převýšení u nižší Baby oproti prvnímu hradnímu nádvoří činí přibližně 47 m, u vyšší Panny přibližně 57 m. Panna pak dosahuje úctyhodné nadmořské výšky 514 m.

Vedle obydlí poskytovala věž Panna též zdroj vody. Na hradě byla jednak studna na prvním nádvoří, hluboká asi 30 metrů, a na Panně byly ve skále vybudované důmyslné cisterny na dešťovou vodu.

Jedna z místních legend přináší odpověď na otázku ohledně pojmenování obou věží. Vypraví příběh o dvou ženách, které zde měly žít někdy v 15. století. Jednalo se o dvě příbuzné, které se tak nenáviděly, že se po četných rodinných sporech každá usídlila v jiné věži. Na Babě bydlela starší Markéta, vdova po Otovi starším z Bergova, na Panně její mladá vnučka, která se jmenovala Barbora.

K jejich rozepřím vedla především odlišná víra. Markéta byla zapřisáhlou katoličkou, zatímco Barbora byla víry kališnické, k níž přestoupila po smrti svého ženicha.

Legenda vypráví o jejich každodenních hádkách, kdy na sebe křičely každá z okna své věže. Obě se obviňovaly z kacířství a nejrůznějších hříchů. Hádky začínaly už brzy ráno a končily až s příchodem večera. Tak to šlo po každý den, po několik let, než starší bába Markéta zemřela a navždy umlkla.

Mladá Barbora pak se slzami v očích pohlížela každodenně do oken osiřelé věže své báby, čekajíc marně, že se odtud ozve známý hlas. Nyní, když se již neměla s kým hádat, propadla smutku a bezednému neštěstí. Ze zoufalství krátce nato zemřela, aby se s Markétou sešla na věčnosti a tam si s ní vyřídila dlouholetý, neskončený spor. Hradní věže od těch časů nesly jména po nich – Baba a Panna.

Pravděpodobnější však zůstává, že k pojmenování obou skalisek a věží na jejich vrcholcích, vedla snaha o postižení jedinečných proporcí obou přírodních útvarů. Nižší Baba má rozložitější tvar, zatímco Panna je vyšší a štíhlejší.