Zámek, který nebyl zámkem. Lednicko-valtický areál ukrývá středověké tajemství

Lednicko-valtický areál se nachází u samotných jižních hranic České republiky v úrodných rovinách jižní Moravy, která zde plynule přechází do krajin rakouských zemí. Dnešní uměle vytyčená státní hranice je až záležitostí moderních dějin. Celá oblast až do roku 1920 patřila k Dolním Rakousům. Právě působení rakouských mocipánů položilo základy zdejších památek, které obdivujeme dodnes. Některé však zmizely beze stopy.

Nejstarším objektem zde nebyl zámek Lednice, či zdejší původní tvrz, ale naopak valtický zámek, respektive hrad. Jeho zdivo bychom ovšem marně hledaly v základech dnešní zámecké budovy. Ta vznikla až jako novostavba. Starý románsko-gotický hrad stával na malém návrší za dnešní budovou zámku. Zde na zúženém výběžku kopce již na konci 12. století vystavěl pasovský biskup svůj pomezní hrad, tedy hrad na pomezí rakouských zemí, které se táhly dál na jih a českých zemí, které se zelenaly dál na severu.

Jak tento hrad přesně vypadal, není zcela bezpečně možné říci, zmizel totiž téměř beze stopy. Ještě v 17. století byl sice částečně součástí rozsáhlého zámeckého areálu, ale při radikální barokní přestavbě v roce 1721 byl zcela zbořen a využit na stavební materiál. Staré obranné příkopy a valy byly zarovnány a část z nich se proměnila v park. K získání představ o tom, jak hrad vypadal, slouží pouze stará dobová vyobrazení ze 17. století a především archeologický výzkum za pomoci geofyzikálního měření, které jinak zcela zaniklý hrad schovaný pod zemí vykreslilo v obrysech.

V první fázi hrad tvořila nejspíše jen zděná stavba v podobě hranolové obytné věže, která byla ohrazena dřevěnou palisádou, následně kamennou hradbou. Postupem času došlo k přestavbě a hrad se značně rozšířil. Stará obytná věž zanikla a místo ní zde vznikla pětiboká věž a následně též dvě palácové budovy.

V této době, konkrétně od roku 1193, zde již působili páni ze Seefeldu. Právě ti strohý strážný hrad přestavěli na výstavné kamenné sídlo. Hrad byl nejspíše průjezdný, na obou stranách doplněný o hospodářské prostory v podobě předhradí. Hrad se hojně rozvíjel i dále během 13. a 14. století, kdy se též nedaleko začalo rozvíjet dnešní město Valtice.

Na konci 14. století získali zdejší panství Lichtensteinové. Za jejich časů získal hrad dokonalejší opevnění, především po husitských válkách, kdy byl značně poškozen. Jeho novou sílu potvrzuje fakt, že v roce 1477 odolal útoku vojska krále Matyáše Korvína. Dobyt byl až v roce 1486, kdy byl opět poškozen, ovšem záhy opět plně obnoven.

K výraznějším změnám dochází až v 16. století, kdy se starý hrad, jehož opevnění tvořily i dělostřelecké bastiony, začal proměňovat v renesanční zámek. Následná manýristická přestavba využila zdiva z obou bastionů a části renesanční paláce. Staré sídlo, jak bylo do té doby známé, začalo pomalu mizet. Zcela zaniklo v roce 1721, kdy jej zcela nahradila o kousek dál stojící barokní perla.

Dnešní valtický zámek tvoří architektonicky uzavřený stavební celek, který se skládá z přibližně čtvercového dvora, které obklopují čtyři křídla. Jeho fasády i interiéry jsou zdobeny krásnou štukovou výzdobou. Kromě reprezentačních sálů tvoří zámek i krásná jídelna či bohatě plasticky a malířsky vyzdobená kaple. Bezprostřední okolí zámku rozšířené o divadelní budovu, tvoří barokní zahradu ležící v místech původního středověkého hradu.

Nový zámek byl důležitou rezidencí Lichtensteinů až téměř do poloviny 20. století. Jeho barokní podoba se za celou dobu příliš nezměnila, docházelo jen k menším stavebním úpravám a to až do roku 1945. Tehdy byl celý majetek zestátněn poslednímu majiteli Františkovi Josefovi z Lichtensteina na základě tzv. Benešových dekretů. Tím zde též skončila několik století trvající éra Lichtensteinů, jejichž stopy však zůstávají nesmazatelné, stejně jako na první pohled neviditelné stopy po dávném, středověkém hradě.