Zámek Konopiště: Gotická pevnost skrývá mnohá tajemství

Byť je příběh tohoto místa známý především ve spojení s posledním majitelem, kterým byl následník trůnu František Ferdinand d´Este, ukrývá tento objekt mnohé další zajímavosti i tajemství, které nastřádal za více jak 700 let své existence. Dnešní podobu pohodlného zámeckého sídla získal během přestavby na přelomu 19. a 20. století na popud posledního majitele Františka Ferdinanda d´Este, který ho koupil v roce 1887 a společně se svou rodinou zde od roku 1900 žil až do své smrti při atentátu v Sarajevu. Po jeho smrti zde na chvíli zůstali jeho potomci, než jim domov nadobro zabral Československý stát a v roce 1921 jej zpřístupnil veřejnosti.

Pod dnešní fasádou romantického zámku se však skrývá zdivo gotické pevnosti, která zde stojí už více jak 700 let. K největším záhadám zámku, původně hradu, patří otázka, kdo a kdy zde tento hrad nechal vybudovat. První písemná zmínka o Konopišti pochází z roku 1318. Z mnohaleté studie odborníků však vyplynulo, že je hrad přeci jen starší. Doba jeho výstavby se uvádí v rozmezí 70. až 90. let 13. století. Někteří badatelé považují stavbu s neobvyklými stavebními přednostmi za královské dílo a za zakladatele považují krále Přemysla Otakara II. či spíše jeho syna Václava II. Jiní se kloní k názoru, že stavitelem byl pražský biskup Tobiáš. Tato otázka nejspíše zůstane navždy nevyřešenou.

Prokazatelně na počátku 14. století se hrad dostává do majetku rodu Benešoviců a v jejich rukou zůstává až do roku 1327, kdy tento rod vymírá. Následně se hrad na více jak 275 let dostává do majetku významného rodu Šternberků, kteří přikročili k dalším stavebním aktivitám. Hrad si ale udržoval svou strohou a kamennou tvář. Svou sílu ověřil během poděbradských válek, během nichž se stal nejdéle obléhaným hradem u nás, když vzdoroval početné přesile více jak rok. To z něj činí opravdovou gotickou pevnost.

Dodnes se ve sklepení pod severním palácovým křídlem nachází tajemný zazděný portál. Jedna z pověstí říká, že se jedná o zazděnou podzemní chodbu, která vedla až do Benešova. Pomocí této chodby, či tunelu, byla po dlouhé měsíce tajně zásobována posádka na hradě a tím v oné době nekonečného obléhání dokázala vzdorovat tak dlouho. Jiná verze mluví o ukrytém pokladu kdesi v podzemní chodbě. Onen poklad sem měl uchovat sám Albrechta z Valdštejna, který byl majitelem zámku po krátkou dobu v 17. století.

Jiná pověst mluví sudech se zlatem, které byly ukryty zámeckým pánem ve sklepení. To bylo propojeno tajnou, kdysi dávno vybudovanou podzemní chodbou s nedalekým Benešovem. Zdejší obyvatele se brzy z povídaček panského služebnictva o pokladu dozvěděli, ale nevěděli, jak se ho zmocnit. Následně někteří při rozšiřování svých sklepů narazili na tajemnou chodbu mířící směrem k zámku. Rozhodli se, že se do podzemní chodby vypraví. Chodba skutečně vedla až do zámeckého sklepení, kde byly údajné sudy se zlatem. Dalšího dne se sem opět vrátili, že si sudy odnesou. Když se s lupem vrátili domů, čekalo je velké zklamání, jelikož když sudy otevřeli, místo zlata našli povidla. A od té doby se také někdy obyvatelům Benešova říká „povidláci“.

Další dochované sklepení s bočními lochy se nachází pod příčným křídlem. I zde se nachází zazděný portál, k němuž se váží další pověsti, například o chodbě vedoucí až na nedaleký kopec Chvojen, kde stojí kostelík. Spíše než o několikakilometrovou chodbu by se však mohlo jednat o původní tajnou výpadovou chodbu, které jsou z období středověku známé. Bylo tak možné nečekaně zaútočit na nepřítele, například pod rouškou tmy.

K milým dětským, avšak strašidelným pověstem patří příběh o konopišťské Bílé paní. Prý kdysi dávno žil byl na hradě Konopiště bohatý pán. Miloval jízdu na koni, hony a lovy. Byl velice vlídný, štědrý, moudrý a také bohatý. Bohužel se v jeho lesích usídlila loupežnická banda. Ze strachu před nimi ukryl všechno své zlato různě ve sklepeních. Kam ho schoval, pověděl jen své jediné milované dceři. Ta to nikdy nikomu neprozradila, ani když ji lapkové unesli a mučili. Nakonec nebohou princeznu zabili. Poklad se tak nikdy nenašel. Kdo bude mít štěstí, může v noci potkat Bílou paní, jak se prochází po okolí zámku a na věčné časy chrání tajemství ztraceného pokladu.