Letohrádek královny Anny skrývá vzácný příběh naplněné lásky

Ferdinand I. se narodil 10. března 1503 na zámku Alcalá de Henares ve Španělsku jako druhorozený syn kastilského spolukrále a burgundského vévody Filipa I. Sličného a kastilské královny Johany, zvané též Šílené. Své dětství prožil ve Španělsku.

Anna Jagellonská se narodila dne 23. července 1503 českému a uherskému králi Vladislavovi Jagellonskému a královně Anně z Foix. Bylo to jejich první toužebně očekávané dítě. O tři roky později přišel na svět její bratr Ludvík, pozdější český a uherský král.

O osudu Anny a Ferdinanda rozhodl císař Maxmilián I. Habsburský, Ferdinandův děd, v roce 1515, kdy uzavřel sňatkovou smlouvu s uherským králem Vladislavem Jagellonským. Mělo tak dojít ke zlepšení vzájemných vztahů. Podle této smlouvy se jeden z Maxmiliánových vnuků měl stát manželem Vladislavovy dcery Anny a zároveň Vladislavův syn Ludvík se měl oženit s Ferdinandovou mladší sestrou Marií. Mezi vnuky Maxmiliánovými vnuky byl nakonec vybrán právě Ferdinand. Sňatek Ferdinanda a Anny proběhl v rakouském Linci 26. května roku 1521.

Ferdinand byl tehdy vládcem v rakouských zemích, zatímco jeho starší bratr Karel V. se stal králem, později císařem Svaté říše římské a vládl též ve Španělsku. Ferdinand byl nejprve místodržícím, ale následně zde získal plnou moc, čímž došlo k rozdělení rodu Habsburků na starší španělskou větev a mladší rakouskou větev.

Důležitost sňatku Ferdinanda s Annou se ukázala po bitvě u Moháče v srpnu 1526, kdy zahynul Annin bratr, český a uherský král Ludvík Jagellonský, aniž by zanechal potomka. Ferdinand coby manžel jeho sestry začal usilovat o český a uherský trůn. Cesta to ale nebyla snadná. V Čechách část šlechty odmítala uznat dědické nároky Ferdinandovy manželky, neboť zemskému sněmu náleželo právo volby panovníka. Zemské stavy si také ještě od Vladislava Jagellonského vymínily, že sňatek Ferdinanda a Anny musí potvrdit zemský sněm a tím mít poslední slovo při výběru budoucího možného vládce. Ferdinand se tuto nepříjemnost zpočátku snažil různě obejít, například z vlivu svého bratra, císaře Karla V., nakonec ale na svobodnou volbu přistoupil. Česká šlechta jej za krále po jeho četných příslibech zvolila. O získání sympatií pro Habsburky se zasloužila právě jeho choť, Anna. Českým králem byl Ferdinand korunován 24. února roku 1527.

Své ženě její věrnost a podporu nikdy nezapomněl. Byť bylo jejich manželství otázkou politické a diplomatické strategie, nikoli věcí svobodné vůle a citu, v tomto případě se vzácně jednalo o šťastné a naplněné manželství. Královna Anna byla zastánkyní humanismu a proslula i skromností při výběru šatů a vlastní zručností při vyšívání. Ferdinand dal nakonec na její počet vystavět letohrádek, který měl nést její jméno.

Přípravy projektu probíhaly již od roku 1534, ale s výstavbou se začalo až v roce 1538. Na výstavbě se podílelo mnoho významných umělců té doby. Byl to mimo jiné italský stavitel Giovanni Spazi a italský kameník a sochař Paolo della Stella, později Hans Toril, Bonifác Wohlmut a  Ulrico Aostalli. Letohrádek představoval ukázku dobového italského umění, kterou do českých zemí naplno vstoupila renesance.

Stavba trvala dlouhých 27 let až do roku 1565. Důvodem byl mimo jiné velký požár v roce 1541, který zasáhl Pražský hrad, například i chrám sv. Víta. Samotná královna Anna přispěla na obnovu chrámu. Sama se však dostavby svého letohrádku nedočkala. Zemřela 27. ledna roku 1547 po porodu svého patnáctého dítěte, dcery Johany. Ferdinand ji přežil o sedmnáct let, během nichž se stal i římským císařem. Původně skromnější stavbu velkolepě dokončil. S věnováním své ženě zámeček pojmenoval jako Letohrádek královny Anny. Letohrádek se tak stal odkazem nejen na jeho ženu, ale též velkolepou kulisou jeho politického vzestupu, jakožto i rekreačním a reprezentačním místem, doplněné o překrásné umělecké kousky té doby. Vedle arkádového ochozu, figurálních výjevů a balustrád, zde byla též například zpívající fontána, kterou odlil v roce 1568 z bronzu brněnský kovolijec Tomáš Jaroš podle návrhu italského umělce Francesca Terza.