Zámek Blatná: Vodní pevnost a pohodlná rezidence pro Lva

Jak ukázaly archeologické nálezy, nevelký skalnatý pahorek uprostřed mokřadů a bažin (jinak řečeno blat, odkud místo dostalo svůj název), bylo osídleno již v prehistorických dobách. Ve středověku došlo k intenzivnímu osídlení od druhé poloviny 10. století. Místní osada vznikla v místě kde důležitá dálková a obchodní cesta překračovala říčku Lomnici. První historická zmínka o ní pochází z roku 1235.

Kdy zde vznikl samotný hrad, není zcela jasné. V onom roce 1235 se zmiňuje jakýsi Vyšemír, který užíval erbu střely. Usuzuje se, že byl nejspíše chudší příbuzný mocných Bavorů ze Strakonic, kteří již v této době měli nedaleko odsud výstavný, kamenný hrad. Samotný Vyšemír ale nejspíše užíval jako sídlo starší dřevěný dvůr a k výstavbě samotného hradu, pravděpodobně stále z větší části dřevěného, došlo až kolem poloviny 13. století.

V souvislosti se vznikem hradu se objevily hypotézy, nebo spíše pověsti, že byl hrad založen rytířským řádem templářů. To je však jistě zcela mylné. Pokud by bylo možné uvažovat o působení nějaké řádu, byly by to spíše johanité, kteří užívali polovinu hradu v nedalekých Strakonicích. Jiní badatelé uvažovali o založení hradu králem. Jako nejpravděpodobněji se však jeví možnost, že hrad vystavěl potomek Vyšemíra a jednalo se tak o jeden z nejstarších šlechtický hradů.

O jeho stáří mluví především dochovaná románská kaple, která byla objevena při průzkumech v roce 1926. Její datování spadá do počátku 2. poloviny 13. století.

Na konci 13. století získali hrad Bavorové ze Strakonic a nejspíše až za jejich časů získal hrad celokamennou podobu a charakter opravdové vodní pevnosti. Bavorové zde sídlili po celé 14. století. Když na počátku 15. století vymřeli po meči, získali hrad jejich příbuzní Rožmitálové. Na hradě se konkrétně usadil Jan z Rožmitálu, který nechal starý románský hrad kompletně přestavět do podoby gotického hradu. Přístup k hradu byl od té doby od východu po zdvíhacím mostě, na jehož konci stojí vysoká hranolová věž. V ní jsou nad portálem zasazené kamenné znaky Jana z Rožmitálu a jeho manželky Elišky z Kravař.

Mezi další významné majitele patřil Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž zastával vysoké státnické funkce. Byl například nejvyšším zemským sudím, nejvyšším hofmistrem či nejvyšším purkrabím Českého království. Sám pokračoval ve zvelebování hradu a proměnil ho v pohodlnou rezidenci ve zdobném, pozdně gotickém stylu. Sám je známý tím, že v letech 1465 až 1467 vedl misi čtyřiceti českých pánů na dvory panovníků západní Evropy s mírovým poselstvím českého krále Jiřího z Poděbrad. Bohužel tato iniciativa nebyla zcela úspěšná. Samotný Lev z Rožmitálu se však proslavil v rytířských turnajích, v nichž prý vynikal nad ostatními svou obratností a odvahou. Alespoň tak to ve svém deníku tvrdí jeden z členů poselstva. Právě podle jeho líčení později napsal Alois Jirásek své slavné dílo „Z Čech až na konec světa“.

V 16. století patřil hrad na chvíli pánům ze Šternberka, později během 17. a 18. století rodu uherských hrabat Serényiů, za jejichž vlády zámek vyhořel. Blatná tak byla v 60. letech 18. století opravena a z části upravena. V roce 1798 koupil Blatnou baron Karel Hildprandt. Hildprandtové zámek vlastnili až do 50. let 20. století. Za jejich času došlo k některým úpravám, kdy byla například stará obora přeměněna na anglický park a zámek získal svou současnou neogotickou podobu. V roce 1952 jim byl zámek komunistickou vládou zkonfiskován. V majetku státu byla Blatná až do roku 1991, kdy se panství i se zámek vrátilo v rámci restitucí zpět do rukou rodiny Hildprandtových, kteří jej nechali otevřený veřejnosti a nadále jej zvelebují.