Temné tajemství české historie: Byla kamenná hradní věž domovem sirotků?

Zřícenina hradu se nachází asi 3 km severně od Mikulova v těsné blízkosti obce Klentnice na severním okraji Stolové hory, která tvoří součást Pavlovských vrchů. Samotný hrad se vypíná v nadmořské výšce cca 430 metrů a o hlavní dominanci v kraji soupeří s nedalekými ruinami hradu Děvičky.

Hrad nechal vystavět někdy kolem poloviny 13. století rytíř Siegfried Orphan ze švábského rodu Wehingenů. Siegfried byl v prvé řadě zakladatelem nové odnože starého rodu Wehingenů, která v 1. polovině 13. století přišla z Rakous na Moravu. Nový hrad moravské linie dostal své jméno po svém zakladateli (orphan = sirotek). Německy byl nazýván jako Waisenstein nebo Rassenstein, nesprávně Rossenscein, česky tedy jako Sirotčí hrádek, někdy též nesprávně Růžový hrad. 

Jednalo se o malý, dvoudílný hrad vystavěný na dvou vápencových skaliscích, které dělila hluboká rokle, přičemž hlavní část hradu se nacházela na jižněji položené skále. Přes nejužší místo rokle (asi 10 metrů) pravděpodobně vedl most. Na menší plošině jižní skály byl vybudován třípatrový palác. Na severní, která je dnes nepřístupná, se nacházela hranolová strážní věž. Celé předhradí bylo ohrazeno valem a palisádou. Samotné hradní jádro rozsahem nepřesahuje 30 metrů a hrad se tak řadí mezi nejmenší hrady u nás.

Po vymření rodu Wehingenů se hrad na počátku 14. století dostal do držení krále Václava III., který byl o rok později zavražděn v Olomouci. Hrad se následně na dlouhý čas dostává do rukou mocného rodu Lichtenštejnů. V 16. století nastává poslední významná majetková změna, kdy hrad získávají Dietrichštejnové, přičemž už tehdy byl hrad pravděpodobně opuštěný a chátral. Výslovně se jako pustý uvádí roku 1590 a 1629.

Dodnes se dochovaly jen zbytky výstavného, byť malého hradu, především v podobě průčelí s jedním oknem, jehož zeď je 2,5 metrů silná a 8 metrů vysoká. Hned vedle se vypínají zbytky věže s dvěma okenními oblouky nad sebou a zbytkem třetího na vrcholu. Právě tato věžovitá část patří mezi ikonické části hradu, kterou si jistě každý všímavý divák vybaví například z pohádky Sedmero krkavců z roku 1993.

Hrad však nesloužil jen jako pohádková kulisa, ale skrývá též příběh o templářském řádu, jehož majetkem měl podle legendy být. Za těch časů byl na hrad jako kastelán dosazen jakýsi rytíř Čičos. Jelikož se staral o blahobyt lidu v přilehlých obcích, byl mezi nimi velmi oblíben. Jednoho dne se Čičos oženil s dívkou Růženou. Jelikož ji velice miloval, dal kolem hradu vysázet růže (odtud pochází druhý název Růžový hrad).

Čičos a Růžena spolu žili šťastně až do chvíle, kdy měl být hradní pán povolán do války. Jenže jelikož oba očekávali narození prvního dítěte, Čičos odmítl narukovat. Na neposlechnutí reagoval komtur, velitel komendy rytířů, tím, že osobně přijel na hrad. Z dobré vůle ho Růžena požádala, aby pokřtil novorozeného syna. Ovšem komtur nepřijel v dobrém. Dítě pojmenoval Orphanus (= sirotek) a Čičose obvinil ze zrady. Hned poté dal Čičose popravit. Růženě následně puklo žalem srdce. Orphana sebou komtur odvezl pryč a na hradě nechal všechny pobít. Unikl jen jediný muž.

Když se po letech Orphanus vrátil na hrad, našel zde jen starce, který mu vyprávěl celý ten příběh. Mladík z té přemíry hořkosti a smutku zešílel a od té doby prý za nocí jezdí jako šílený na koni kolem hrádku na Turold a zpět na Stolovou horu.

Hrad ovšem neláká jen na zajímavé pověsti, ale především překrásné scenérie a výhledy. Hrádek je možné navštívit prakticky v kteroukoliv roční dobu, je zcela volně přístupný. Stezka k němu vede buď přímo z obce Klentnice, nad níž se hrad vypíná, nebo je možné ho navštívit při túře z Mikulova na Děvičky, kdy se nachází zhruba v polovině cesty.