Hrad Hasištejn: Sídlo krále, šlechty, ale i významného humanisty

Staveništěm pro nový hrad se stalo strategické místo, které dokázalo kontrolovat důležitou obchodní stezku. Ta vedla z Čech k zemské hranici a dále do Saska. Zvolen byl skalnatý ostroh, který na západní straně velmi prudce klesá do údolí Prunéřovského potoka, na východě pozvolna sestupuje do širšího úvalu. Půdorys hradu díky němu dostal tvar zhruba protáhlého oválu.

Zvolené místo nemělo jen vhodné strážní a obranné vlastnosti, ale též umožňovalo silný demonstrativní účinek, což byla další důležitá úloha hradu. Každý, kdo procházel po obchodní stezce, viděl, jak mocný a významný majitel hradu byl. Velkou vizuální roli měla především hradní věž.

Dnešní dochovaná hmota hradu ukazuje podobu hradu po jeho významném rozšíření a přestavbách v 15. a 16. století za vlády rodu Lobkoviců. Tehdy hrad mimo jiné doplnilo dělostřelecké opevnění. Především se však změnil vstup do hradu, který původně vedl ze severovýchodu. Nový vstup, vedoucí od severozápadu, vedl k vybudování rozsáhlého sklepení na západním úbočí. Celá plocha byla zarovnána, což zastřelo původní vzhled prudkého svahu, který odsud chránil samotný hrad. Ten ve své původní podobě představoval z typologického hlediska bergfritovou dispozici. Bergfritová, tedy obranná věž, obehnaná plášťovou hradbou, zaujala nejvyšší místo jádra v čele hradu. Ve skále u paty věže byla vytesána cisterna na vodu. Na protilehlém a nejlépe chráněném místě stál věžový palác, ke kterému naproti vstupní bráně přiléhala kaple zaklenutá křížovou klenbou.

Přítomnost kaple v rámci první stavební fáze vedla mnohé badatele k hypotéze, že se jednalo o dílo panovníka. Bez jakýchkoliv důkazů pak někteří kladli vznik hradu již do doby krále Václava II. Je ovšem nutné podotknout, že během 1. poloviny 14. století se hradní kaple na šlechtických hradech objevují mnohem častěji a nejsou již výsadou hradů královských, popřípadě významných šlechtických rodů, jak tomu bylo v průběhu 13. století.

Hrad Hasištejn, německy Hassenstein, se poprvé zmiňuje až v roce 1348 v zákoníku Majestas Carolina, vydaný Karlem IV. Zde je Hasištejn označován jako královský hrad, který vladař nesměl vůbec prodat a zastavit nanejvýš na devět let. V té době patřil hrad jako lenní majetek pánům ze Šumburka. Právě pány ze Šumburka, kteří vlastnili hrad po celé 14. století až do roku 1412, je možné považovat za stavitele hradu. Samotným iniciátorem stavby byl však někdo jiný.

Jak dokládá dendrochronologického datování, hrad byl založen ve 20. letech 14. století, tedy v době vlády Jana Lucemburského. Dle nejnovějších studií tak výstavbu inicioval právě král Jan, který povolil výstavbu pánům ze Šumburka a následně jim ho udělil v léno.

Kolem ruku 1412 se hrad dostává po rukou Jindřicha z Plavna. Ten se podobně jako Bernard ze Šumburka dostával do sporů s králem Václavem IV. Následně se stává součástí lapkovské skupiny loupeživých rytířů v čele s Borešem z Rýzmburka. S nimi se například účastnil loupeží a přepadávání královských hradů a statků.

Král Václav IV. reagoval vojenským tažením, jehož cílem bylo mimo jiné dobytí hradu Hasištejnu. Ten královskému vojsku odolával dva měsíce, což svědčí o jeho vojenských kvalitách. Následně však byly povolány posily, které vedl Mikuláš z Lobkovic, zvaný též Chudý. Pod jeho vedením se hrad podařilo v dubnu roku 1418 dobýt. Za odměnu mu král dává Hasištejn do zástavy s podmínkou, že hrad vrátí koruně po splacení zástavní sumy. K výplatě ale nedošlo a Mikuláš získal hasištejnský statek v roce 1421 jako korunní léno dědičně. V době husitských válek stál zdejší majitel při králi Zikmundovi, což mu dopomohlo k vysokým dvorským funkcím a k rozsáhlému jmění. Hrad pak zůstal v majetku rodu Lobkoviců po celé 15. a 16. století, kdy byl rozšířen a přestavěn. Významný podíl na tom měl slavný majitel hradu Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, známý humanista a literát. V reakci na obléhání hradu a progres v oblasti dobyvačných technik, vzniklo též před čelem hradu předsunuté opevnění, kterému dominovala věž s břitem.

Zánik hradu přichází během 17. století, kdy se vytrácí z majetku rodu Lobkoviců. Postupně střídá majitele, například rod Štampachů či Martiniců. Jeho zkázu dovršila Třicetiletá válka, po níž hrad jen pustl a chátral.

Jako zřícenina zůstával již zcela stranou zájmu a to až do 90. let 19. století. Tehdy dal Emanuel Karsch Hasištejn z části restaurovat. Též při něm postavil hostinec. Díky tomu se postupně stal oblíbeným turistickým cílem celé oblasti.