Hrádek u Nechanic je kouskem Anglie ve východních Čechách

Zámek Hrádek u Nechanic patří mezi nejmladší zámky u nás. Na rozdíl od mnohých aristokratických sídel nevznikl na místě starší tvrze, či přestavbou středověkého hradu, ale byl postaven jako novostavba tzv. na zeleném drnu. Zámek měl představovat reprezentační a letní sídlo hraběcího rodu Harrachů.

Již v roce 1829 koupili sádovské panství spolu s Nechanicemi od Schaffgotschů příslušníci jilemnické větve rodu Harrachů. Zadavatelem projektu a zakladatelem zámku byl na konci 30. let 19. století František Arnošt hrabě z Harrachu.

Staveništěm zámku se stal tzv. Lubenský vrch jihovýchodně od Nechanic. Zde zámecká novostavba postupně rostla v letech 1839 až 1857.

Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Bucktonem Lambem ve stylu tudorské gotiky. Tento nikdy nerealizovaný projekt původně pro anglický hrad Crewe Hall využil a upravil mladý rakouský architekt Karl Fischer. Vedle samotné výstavby se podílel i na návrhu zámeckých interiérů.

Zámek byl navržen tak, že ho tvoří dvojice patrových křídel, vzájemně svírajících úhel cca 110° a vybíhajících z ústřední, věžovité části. Půdorys zámku tak připomíná široce otevřené písmeno „V“. Zámek je dále ozvláštněn řadou rizalitů a bohatě zdoben pomocí cimbuří a dalších prvků. Červená barva fasády zámku se vztahuje k rodovému erbu rodu Harrachů, který tvoří tři pštrosí pera zasazená do zlaté kopule na červeném poli.

Souběžně se stavbou zámku byla v roce 1844 zahradním projektantem L. Krügerem upravena část okolního lesa jako krajinářský park a ve zbývající části byla založena obora a bažantnice.

I když zámek zvenku nevypadá jako příliš velký, obsahuje celkově 117 místností. Mezi nejkrásnější jistě patří tzv. Zlatý sál, který je zdobený pozlacenými tapetami ze 17. století, či tzv. Rytířský sál, což byla první prostora, kam návštěva vstoupila. Jedná se o mimořádné bohatě zdobený, reprezentační sál, který demonstroval postavení a historii rodu Harrachů. Odtud bylo možné pokračovat do dalších reprezentačních místností v přízemí, popřípadě do soukromých pokojů, které byly v 1. patře.

Všechny vnitřní prostory zaujmou především svou zdobností v podobě vyřezávaných obložení stěn, stropů či dveřních portálů. Jedná se především o dílo místních řemeslníků. Vybavení pochází z bohatých svozů, které sem Harrachové nechali přivést ze svých sídel v Itálii či v Rakousku. Díky tomu se zde vedle sebe honosí pseudogitcké i renesanční kusy nábytku. Tato rozmanitost a slohová nejednotnost je pro dané období typická.

Zajímavostí zámku jsou mnohé tajné dveře a skrytá schodiště. Hlavním unikátem je dochovaný a dodnes funkční výtah na ruční pohon. Ten sem nechal instalovat druhý majitel zámku Jan Nepomuk František hrabě z Harrachu, který též celý zámek zmodernizoval. Například nechal zavést vodovod. Za jeho časů zámek nejvíce vzkvétal a vítal nejvýznamnější hosty.

V roce 1866, tedy nedlouho po dostavbě zámku, byla nedaleko odsud svedena bitva u Hradce Králové. V samotném zámku byl tehdy zřízen vojenský lazaret.

Rodině Harrachů zámek patřil až do roku 1945. Tehdy se stal sídlem generálmajora Govorova, náčelníka jedné z armád Ukrajinského frontu Rudé armády. Téhož roku byl zámek na základě tzv. Benešových dekretů znárodněn. Od roku 1953 je zpřístupněn veřejnosti.

Zámek představuje nejmladší novogotickou zámeckou stavbu na našem území a někdy je přezdíván jako kousek Anglie ve východních Čechách. Vedle již zmiňované pohádky Princ a Večernice se zámek objevil například ve filmu Tmavomodrý svět či v anglickém seriálu Mladý Indiana Jones.