Do zámku Jemniště vložil stavitel své srdce. Metaforicky i fyzicky

Obec Jemniště a obě její dochovaná vrchnostenská sídla se nachází ve Středočeském kraji nedaleko bývalého okresního města Benešov, od něhož je vzdálena asi 8 km. První písemná zmínka o Jemništi pochází z roku 1381, kdy je zmiňován Beneš z Cimburka, který se poprvé píše z Jemniště.

V roce 1398 se zde připomínají bratři Jan a Mikeš, zvaný Divůček, který je z pozdějších let proslulý svou účastí v prvních bojích proti husitům. Po pánech z Cimburka tvrz vlastnilo ještě několik dalších rodů.

Původní tvrz, dnes tzv. Starý zámek, je poprvé doložena v 1. polovině 16. století. Její podoba není zcela známa. Byla jistě podstatně menší, obklopena hradbou, příkopem a případně valem. Postavena byla na břehu Jemnišťského potoka, který napájel vodní příkopy. I když se později tvrz začala proměňovat v jednopatrový zámek s ústředním dvorem, vodní příkopy se nadále uplatňovaly. Suché pozůstatky příkopů existují dodnes.

Stará, jistě též nedostatečně výstavná a špatně situovaná tvrz, v té době již v podobě renesančního zámku, však nevyhovovala novému majiteli, kterým se v roce 1717 stal František Adam Trauttmannsdorf. Trauttmansdorffové byli rakouský šlechtický rod, pocházející ze Štýrska, který se od 17. století usadil též v českých zemích. Jeho příslušníci často patřili mezi elitu své doby.

František Adam si vysnil nové, reprezentativní sídlo, které by odpovídalo jeho postavení, možnostem a dobové módě. Západně od starého zámku tak nechal na návrší postavit nový barokní zámek.

Jeho stavba probíhala někdy v době mezi lety 1717 až 1725. Architektem zámku byl slavný český barokní stavitel František Maxmilián Kaňka, s nímž spolupracovali další vynikající umělci, především malíř Václav Vavřinec Reiner, který se podílel na výzdobě zámecké kaple sv. Josefa. Vysvěcení kaple v říjnu 1725 výstavbu zámku završilo.

O několik let později přišla tragédie. V roce 1754 zámek vyhořel. Nepoškozena zůstala jen zámecká kaple sv. Josefa. František Adam proto nechal celý zámek přestavět a nově vybavit. Tehdy byl změněn průčelní štít, na kterém byl nově umístěn trauttmansdorffský erb a vzhled zámku doplnily sochy Lazara Widmana. Obnoveny byly též zámecké interiéry. Hlavní sál ozdobily překrásné malby od malíře Felixe Antonína Schefflera.

Zámek jeho zakladatel využíval jako milované letní sídlo, čemuž bylo uzpůsobeno jeho situování i koncipování. Před zámkem se nacházel čestný dvůr a za ním pak krásná barokní zahrada.

Když František Adam z Trauttmannsdorfu zemřel, musel být dle rodových tradicí pohřben v rodinné hrobce. Jelikož však zámek miloval a vložil do něho obrazně řečeno celé své srdce, rozhodl se, aby i po smrti jeho srdce na zámku zůstalo. Tentokrát doslova. Uloženo bylo do plechové urny a zazděno v zámecké kapli za mramorovou desku, která na jeho časy dodnes upomíná.

Jelikož neměl žádné děti, přešlo panství sňatkem do majetku nejvyššího purkrabího hraběte Rottenhana, který inicioval menší stavební úpravy zámku a zasloužil se také o rozvoj bavlnářského průmyslu v okolí. Starý zámek byl již využíván pro ubytování zaměstnanců, zatímco šlechta žila na novém zámku, z něhož vedla přímá cesta, lemovaná alejí, k hlavní cestě do nedalekého Benešova.

Nejinak tomu bylo v 19. století, kdy zámek vlastnil Veriand Windischgrätz a od roku 1868 Zdeněk ze Šternberka. V té době se zámek Jemniště vedle hradu Český Šternberk stal domovem konopišťské větve Sternbergů. S výjimkou doby, kdy byl zámek zkonfiskován nacisty a počátkem 50. let komunisty, je zámek domovem rodiny Šternberků dodnes.

Jelikož Jemniště již nebylo později výrazně stavebně upravováno, představuje dodnes krásný příklad zámeckého sídla v duchu vrcholného baroka. Majitelé dnes obývají levé zámecké křídlo, zatímco zbytek zámku je otevřený veřejnosti v rámci prohlídkového okruhu.