Mnichovo Hradiště – Od kláštera, přes tvrz až k baroknímu zámku

Celá oblast byla osídlena již v prehistorických časech, jak dokázaly četné archeologické nálezy. Historie samotné lokality začíná až na počátku 12. století v souvislosti s kolonizačními aktivitami Markvarticů. Ti snad již v 1. polovině 12. století založili klášter Hradiště. Původně šlo o benediktinský klášter, jehož řeholi v roce 1177 vystřídal řád cisterciáků.

Jednalo se o rozsáhlý klášterní komplex v románském slohu, později přestavěný v období gotiky, který byl však zcela zničen v roce 1420 vpádem Orebských. Stalo se tak konkrétně 30. 4. roku 1420, kdy byl celý klášter vyplněn, vypálen a jeho některé části byly dokonce strženy. Tato událost je popsána například v Husitské kronice Vavřince z Březové. Podle zpráv byli při tomto vpádu chyceni jen dva řeholníci, zatímco ostatním se podařilo utéct, včetně opata Václava, který našel bezpečný azyl na hradě Bezděz. Z této události nejspíše vznikla legenda o tajné podzemní chodbě spojující klášter s královským hradem.

Klášter ani přes zájmy církevních činitelů nebyl nikdy obnoven a stal se zdrojem materiálu pro výstavbu renesančního zámku, který vyrostl v jeho místech v 16. století. Počátky tradice vaření piva spadají již do této doby, ovšem až v polovině 19. století byl celý areál přestavěn na pivovar, který existuje dodnes.

Ke klášteru patřilo též dnešní město, původně jen nevelká osada. K jejímu založení a rozvoji došlo během 13. století, kdy sloužila de facto jako hospodářské zázemí nedalekého kláštera. Původní název osady zněl Rybitví, což odkazuje na roli místních osadníků, kteří byli rolníky a rybáři.

Až dlouho po zániku církevního vlivu v oblasti došlo v místech rozvíjejícího se městečka k založení panského sídla. Některé starší studie sice hovoří o existenci gotické tvrze z 15. století, tyto hypotézy však již byly překonány. Žádné rezidenční sídlo zde nestalo, což bylo dáno především tím, že panství často střídalo majitele, kteří jej nevlastnili dědičně, ale jen jako zástavu, čímž docházelo k častým sporům. Tito majitelé, jak dokládají historické zprávy, sídlili vždy ve výstavném domě ve městě.

Teprve v 16. století přešlo Hradiště sňatkem do dědičného vlastnictví Budovců z Budova. Příslušník tohoto rodu, známý předbělohorský politik Václav Budovec, zde nechává na počátku 17. století vystavět dvoukřídlý renesanční zámek na půdorysu písmene L.

Jako přední činitel stavovského povstání byl Václav Budovec popraven na Staroměstském náměstí v roce 1621 a jeho majetek byl zkonfiskován. Mnichovo Hradiště spolu s klášterem Hradiště a Zásadkou patřilo tehdy k největším panstvím v severních Čechách. V roce 1623 jej koupil Albrecht z Valdštejna.  Ten Hradiště již v roce 1627 přenechal svému bratranci Maxmiliánovi z Valdštejna.

Po zavraždění Albrechta z Valdštejna a změně politického ovzduší byl nárok na všechen Albrechtův majetek značně ohrožen. Panovník jej postupně zkonfiskoval a rozdělil dle své vůle, především příslušníkům protistavovského povstání a vrahům Albrechta z Valdštejna. Mnichovo Hradiště bylo ale nakonec uchováno v majetku Valdštejnů i nadále.

Na přelomu 17. a 18. století nechal Arnošt Josef z Valdštejna, který patřil k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v Čechách, renesanční zámek přestavět do nynější barokní podoby. Autory přestavby jsou M. A. Canevallem a M. Raimondim. Na počátku 18. století byl též ukončen vývoj zámeckého areálu doplněním vedlejších objektů, jako byly konírny, jízdárny, kočárovny či salla terrena. Vznikl tak mimořádně cenný komplex vrcholně barokní architektury v Čechách.

V držení valdštejnského rodu zůstal zámek po celá staletí až do roku 1946, kdy byl na základě dekretu prezidenta republiky z roku 1945 zkonfiskován a stal se státním majetkem. Ve správě NPÚ je zámek dodnes a je otevřený veřejnosti.