Zámek Bučovice: Sídlo milovníka přepychu a umění

Samotné Bučovice byly založeny nejspíše už ve 12. století coby tržní osada na důležité obchodní stezce z Brna do Uher. O stáří zdejšího osídlení hovoří archeologické nálezy a odhalené základy románského kostela. První zmínka o Bučovicích pochází z roku 1322, kdy byly v majetku rodu Benešoviců. Nejspíše už od těch dob zde stávala malá tvrz.

Ve druhé polovině 15. století se bučovické tvrze zmocnil uherský král Matyáš Korvín, který bojoval proti českému králi Jiřímu z Poděbrad a následně Vladislavovi Jagellonskému. Na konci 15. a na počátku 16. století Bučovice často střídali majitele.

Velký zlom přišel ve druhé polovině 16. století, kdy si Bučovice zvolil jako své hlavní rodové sídlo Jan Šembera, který pocházel z významného moravského rodu pánů z Boskovic. Po smrti svého bratra zdědil četné majetky a patřil tak k nejbohatším moravským šlechticům. Právě on nechal zbourat starou chátrající tvrz a opodál začal stavět nové, reprezentativní sídlo dle dobové módy. Se stavbou se začalo v roce 1575. Stavitelem zámku byl severoitalský mistr Pietro Gabri. Stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady. Nutno dodat, že kvůli svým vysokým nárokům se Jan Šembera také zadlužil.

Čtyřkřídlý zámek poněkud strohého průčelí dostal prostorný dvůr vroubený ze tří stran třípodlažními arkádami. Celkově je zde 96 štíhlých sloupů s hlavicemi v různém stylu provedení – jónský, římský, korintský. Sokly sloupů jsou ozdobeny emblémy.

Uvnitř zámku zaujme například nádherná manýristická výzdoba Císařského pokoje a Ptačí síně. V koutových lunetách klenby Císařského pokoje se nachází plastiky Diany, Marse, Evropy a císaře Karla IV. s namalovaným krajinným pozadím. Jiné výjevy a postavy čerpají ze starověkých dějin a antické mytologie. Asi nejzajímavější je malba na klenbě Zaječího sálu, kde jsou vymalovány scény z "převráceného světa", ve kterém zajíci jednají jako lidé, například válčí, obsluhují svého zaječího krále při hostině a dokonce chytají lidi.

Kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek. V roce 1581 Janovi zemřela jeho druhá žena, aniž by mu dala mužského potomka. Stavba samotného zámku byla dokončena v roce 1585 a jedná se o poslední dílo příslušníka starobylého rodu. Když Jan Šembera o 12 let později zemřel, vymřel s ním též rod pánů z Boskovic po meči.

Následně zámek získal Maximilián z Lichtenštejna, jenž zámek i panství vyženil s dcerou Jana Šembery Kateřinou. Tehdy byl zámek barokně upraven, vznikla zde například krásná kaple. Uprostřed dvora byla vybudována manýristická kašna. Její vodotrysk je vysoký 8,5 metru. V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými lucernami, které však musely být pro velkou tíhu z věží postupně sejmuty.

Byť se může zámek jevit jen jako křehká kráska, opak je pravdou. Svou obrannou kvalitu prokázal v období Třicetileté války, konkrétně v roce 1645, kdy zámek ubránila hrstka vrchnostenských úředníků, myslivců a měšťanů proti početnému švédskému oddílu.

Později význam zdejšího přepychového sídla začal upadat. Od roku 1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo a stal se pouze administrativním centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtenštejnské účtárny. Ovšem díky tomu už žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesanční charakter a zámek si tak dodnes z větší části uchoval svou unikátní podobu z 80. let 16. století, kdy jej vybudoval milovník přepychu a umění Jan Šembera z Boskovic.