Málokterý český hrad tolik poznamenaly požáry, jako hrad v Domažlicích

Město Domažlice se nachází v jihozápadní části Plzeňském kraji a je bráno jako centrum celé oblasti, nazývané Chodsko. Samotný hrad, známý jako Chodský hrad, se nachází v centru města nedaleko hlavního náměstí. Dnes svému okolí vévodí především jeho středověká, 52 m vysoká věž, která je de facto jedinou připomínkou původního hradu.

Středověký hrad dal společně s městem vystavět král Přemysl Otakar II. Stalo se tak někdy v 60. letech 13. století. Tehdy se ze starší trhové vsi stalo královské město. Hrad zaujal prostor v rámci městských hradeb, jejichž byl součástí. Hrad stál původně v jihozápadním nároží města. Na straně proti městu, kde ho pravděpodobně chránil příkop a parkán, měl pravoúhlé nároží, zatímco opačná strana byla čtvrtokrouhlá. Podle kresby z roku 1592 měl hrad tři palácová křídla. Dochovaly se z něj zejména obvodová hradba na vnější straně a okrouhlá věž postavená na čtverhranném soklu. Již od počátku byl učen jako sídlo královských purkrabí, kteří spravovali záležitosti Chodů - svobodných sedláků střežících hraniční pomezí.

Od počátku Chodský hrad často hostil české panovníky na jejich cestách do ciziny, například na počátku 30. let 14. stol. i krále Jana Lucemburského.

Hrad i celé město se zapsali poměrně významně do českých dějin v dobách husitských válek. Tehdy se město přidalo na stranu husitů, konkrétně Táboritů. V srpnu roku 1431 bylo město obléháno vojsky čtvrté křížové výpravy v čele s markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Giulianem Cesarinim. Jeho vojska 14. srpna mezi Domažlicemi a městečkem Kdyně porazily spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého. Tato bitva je obecně známá jako bitva u Domažlic.

V období pozdní gotiky byl vylepšen městský obranný systém, přičemž došlo k výstavbě kruhové hlásky na náměstí. Ta svou výškou 56 m předčila i hradní věž a je dodnes druhou dominantou města. Její zajímavostí je fakt, že je kvůli mělkým základům odchýlená od svislé osy o 70 cm.

Funkci správního sídla plnil Chodský hrad až do počátku 16. století, kdy byl poničen ohněm a od té doby pustnul. Zkázu stavby dovršil velký požár Domažlic r. 1592, jenž z hradu učinil doslova rozpadající se ruinu.

Objekt nadále zůstal v majetku města, avšak po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stal předmětem sporů mezi vrchností a městem. Tato vleklá pře mezi domažlickými a Lamingenem z Albenreuthu, smutně proslulým z chodského dramatu, byla ukončena v roce 1671 výměnou hradu za pozemky.

V letech 1726 až 1728 byla na místě trosek vystavěna solnice s věží, kterou měl projektovat proslulý architekt barokní doby Kilián Ignác Diezenhofer. Solnice sloužila svému účelu až do počátku 19. století. Ve druhé třetině tohoto věku byl do prostor objektu umístěn městský úřad, po opravách v roce 1850 i škola.

Po uvolnění hradu na přelomu 19. a 20. století byly prázdné místnosti předány k užívání nejprve městské knihovně a od počátku 30. let pak i muzeu, jež postupným rozšiřováním časem zabralo celou budovu. Po krátké pauze během II. světové války, byl Chodský hrad navrácen svému kulturnímu poslání.

V 90. letech, konkrétně v roce 1992 byly započaty rozsáhlé opravy objektu. Ty však byly těsně před dokončením v dubnu roku 1925 zhaceny, jelikož hrad opět zachvátil rozsáhlý požár. Následná obnova skončila až v červnu 1998. Nová expozice byla následně zpřístupněna od května 1999. Muzeum se na hradě nachází dodnes.